| 10.00 Moravské divadlo / „za oponou“ | |||
| István Tasnádi | |||
| VEREJNÝ NEPRIATEĽ | |||
| Divadlo Andreja Bagara Nitra / SK | |||
 |
| hra o rozhněvaném mladém muži, který si s mocnými tohoto světa své účty vyřizuje ručně… |
| Přepis novely Heinricha von Kleista Michael Kohlhaas, která se stala předlohou pro řadu filmových a divadelních zpracování. Její nejznámější adaptací je román amerického spisovatele E. L. Doctorowa Ragtime, jenž v roce 1981 zfilmoval Miloš Forman. István Tasnádi přepsal Kleistův příběh pro současnou největší maďarskou režisérskou hvězdu Arpáda Schillinga. |
| překlad | Renata Deáková |
| texty písní | Ján Štrasser |
| dramaturgie | Svetozár Sprušanský Daniel Majling |
| hudba | Andrej Šeban |
| pohybová spolupráce | Zuzana Hájková |
| kostýmy | Katarína Holková |
| scéna | Tomáš Žižka |
| režie | Ondrej Spišák |
premiéra | 9. 12. 2005 |
| Michael Kohlhaas | Milan Ondrík |
| Hřebec | Martin Nahálka |
| Kobyla | Renáta Ryníková |
| Lisbeth | Ľudmila Trenklerová |
| Wenzel von Tronka, Nagelschmidt | Marcel Ochránek |
| Herse, Martin Luther | Dušan Lenci |
| Kastelán, Kurfirst | Ondrej Rimko |
| Kallheim, Soused, Advokát, Ras | Vladimír Bartoň |
| Siegfried, Kunz, I. handlíř | Juraj Hrčka |
| Günter, Hinz, II. handlíř | Martin Fratrič |
| Michael Kohlhaas je vzorný občan, který se živí poctivou prací a svoji rodinu vychovává v duchu protestantské morálky. Zná své práva i povinnosti. Byl by ideálním občanem, kdyby… …kdyby na své obchodní cestě do Lipska nezjistil, že to, co pokládal za pořádek, je jen svévole tupých a zkorumpovaných úředníků. Kdyby nezjistil, že spravedlnosti se nedovolá ani u právníků, kteří jsou dobří jen k tomu, aby si vzali jeho peníze a Kohlhaasovy problémy odložili ad acta. Kdyby nezjistil, že politici, kteří navenek deklarují boj proti korupci a klientelismu, jsou s těmi největšími zločinci těsně svázáni… |
| Na břehu Havoly žil kdysi v šestnáctém století obchodník s koňmi jménem Michael Kohlhaas, učitelský syn, jeden z nejspravedlivějších a zároveň nejstrašnějších lidí své doby. Tento neobyčejný muž mohl být až do svého třicátého roku pokládán za vzor správného občana. Měl ve vesnici, která dodnes nese jeho jméno, statek, na němž se spokojeně živil obchodem; děti, které mu žena porodila, vychovával v bohabojnosti a vedl je k pracovitosti a věrnosti; nebylo jediného souseda, jenž by nepocítil jeho dobrotu… Svět by musel žehnat jeho památce, kdyby onen muž nevybočil z mezí své ctnosti. Smysl pro spravedlnost z něj však učinil zbojníka a vraha… |
| … Jeho mrtvola byla za všeobecného nářku shromážděného lidu uložena do rakve a – zatímco ji nosiči zvedali, aby ji na předměstí řádně zakopali na hřbitově – kurfirst si nechal svolat syny zesnulého a pasoval je na rytíře, oznamuje přitom svému vrchnímu kancléři, že si přeje, aby byli vychováni ve škole pro pážata. Kurfirst, rozervaný na těle i na duchu, se brzy nato vrátil do Drážďan. Co se s ním dělo dál, si musíte přečíst v jiných dějinách. Po Kohlhaasovi však ještě v minulém století žilo v Meklenbursku několik statných potomků. |
| Heinrich von Kleist, začátek a konec prózy Michael Kohlhaas |
| Milanovi Ondríkovi už role milých zbojníčkov akosi prischli. Michael Kohlhaas, tak ako ho opísal v poviedke Heinrich von Kleist, má na rozdiel od Adama Šangalu výraznejšie charakterové obrysy. (...) Keď rúbal, triesky len tak lietali, keď hral, zostal síce sám sebou, ale malo to štýl.
Nitriansky súbor opäť ukázal svoju viacgeneračnú silu – jeden z jeho najstarších členov Ondrej Rimko zahral dôveryhodne kastelána i kurfürsta. Ani Dušan Lenci neskĺzol pri zobrazení Martina Luthera do pátosu. (...) Ondrej Spišák si vybral text presne hodiaci sa jeho štýlu – už viackrát dokázal, že vie pútavo vyrozprávať príbeh a pracovať s divadelnou metaforou. Zvyčajne dáva prednosť štylizácii pred civilnosťou, histórii pred súčasnosťou, naratívnosti pred dramatikou. Hoci tento prístup už dnes nepôsobí nijako objavne, aj takto sa dá robiť divadlo. V repertoári nitrianskeho súboru je podobná slušne vyrozprávaná historizujúca produkcia s nadčasovým posolstvom príjemnou zmenou. |
| Zuzana Uličianska, SME / 13. 12. 2005 |
| Ako sa vám páčila nitrianska verzia vašej hry? Okrem maďarskej som zatiaľ videl iba túto slovenskú. Myslím si, že bola presne premyslená, bolo v nej niekoľko výborných nápadov a dobré herecké výkony. S problémami som prijal priestor a hudbu. Ale kostýmy boli vynikajúce. Čím vás pritiahla predloha? Ide o skutočnú historickú udalosť. Heinrich von Kleist ju napísal na základe jednej kroniky, vlastne už aj on 'dramatizoval'. A jedno slávne maďarské predstavenie na túto tému vzniklo ešte v 70. rokoch. Najviac ma zaujalo, že za živým príbehom koniara Michaela Kohlhaasa a jeho rodiny existuje príbeh jeho koní. Pre tieto kone vypukne konflikt, vojna, krviprelievanie. Ony pritom za nič nemôžu. Ich osud bol pre mňa veľmi dôležitým momentom. Prečo ste chceli vnímať svet ich očami? Mám s nimi spoločný zážitok: Nerozumieme tomu, čo a prečo sa okolo nás vo svete a v politike deje, prečo v skutočnosti vypukajú vojny, prečo vznikajú rôzne spojenectvá a podobne. A potom tu bola ešte morálna otázka: Pokiaľ až brániť svoju pravdu, čo pre ňu obetovať. Lásku, dieťa, rodinu? Myslím si, že v tomto zmysle bola generácia našich otcov a starých otcov revolučnejšia. My sme hĺbavejší. Alebo že by zbabelejší? Do akej miery vnímate novelu, ktorú ste zdramatizovali, ako vlastné dielo? Moje dielo je dramatizácia. Hoci využívam časti textu z novely či z korešpondencie Martina Luthera, vytvoril som myšlienkovú líniu a napísal väčšinu textu. (...) Už dlho spolupracujete s divadelným režisérom Árpádom Schillingom, ktorého meno je známe u nás vďaka festivalu Divadelná Nitra. Je považovaný za najväčší zjav súčasného maďarského divadla. Čo to pre vás znamená? Schilling režíroval doteraz päť mojich hier, Verejný nepriateľ bola prvá z nich. Byť jeho tvorivým partnerom je obrovské šťastie. |
| z rozhovoru I. Tasnádiho s E. Andrejčákovou, SME / 10. 1. 2006 |
| István Tasnádi (*1970) |
| pravidelně publikuje od roku 1992. Jeho básně a kritiky byly uveřejniny téměř ve všech významnějších literárních či divadelních časopisech v Maďarsku.
ocenění: 1992 Básnická cena časopisu Mozgó Világ 1993, 1995 První cena v soutěži divadelních textů Divadelní univerzity v Budapešti (hry Půl dne s Ferdinandem a Dealer kokainu) 1995 „Kritik roku“ 1997 Cena Szép Erno 1997 Cena kritiky a Cena diváků v soutěži dramatických textů na Maďarských dnech dramatu 1999 Cena za nejlepší současný dramatický text (Veřejný nepřítel, Cena kritiky) |
| hry I. Tasnádiho: Půl dne s Ferdinandem / Fél nap Ferdinánddal – Univerzitní divadlo, Budapešť / 1994; Fonix Stage, Debrecín / 1995 Bábelna – Szkéné, Budapešť / 1995 Maniaci / Mániákusok – Národní divadlo, Györ / 1996; Temesvár / 1998 Dealer kokainu / Kokainfutár – Csiky Gergely Színház, Kaposvár / 1996 Édes Anna – Madách Studió, Budapešť / 1997 Titanic Water Revue / Titanic vízirevü – Bárka Színház, Budapešť / 1998; Národní divadlo, Subotica / 2001 Veřejný nepřítel / Közellenség – Katona József Színház Kamra, Budapešť / 1999 Opraváři světa / Világjobbítók – Kaposvár / 2000 NEXXT - Frau Plastik Chicken Show – Divadlo Krétakör, Budapešť / 2000 Akademie diváckých umění / Nézomuvészeti Foiskola – koprodukce Divadla Krétakör, Budapešť a Jászai Mari Színház, Tatabánya / 2003 Prase v konzervě / Malacbefott – Katona József Színház, Kecskemét / 2003 Paravarieté / Paravarieté – Divadlo Krétakör, Budapešť / 2003 ČERNÁkrajina / FEKETEország – Divadlo Krétakör, Budapešť / 2004 Démonologie / Démonológia – Akademia divadelního a filmového umění / 2004 Phaidra – Divadlo Krétakör, Budapešť / 2005 |