| 20.00 Moravské divadlo / „za oponou“ | |||
| Martin Crimp | |||
| STORY | |||
| Divadlo Petra Bezruče Ostrava | |||
 |
| Šokující hra z dnešního New Yorku. Osobitá exkurze do praktik mediálního světa v režii uměleckého šéfa DPB Jana Mikuláška. Anne se rozhodne prodat svůj životní příběh filmové agentuře, netuší však, že se stává součástí nebezpečné hry, ze které není úniku... |
| překlad | Jitka Sloupová |
| dramaturgie | Ilona Smejkalová |
| výprava | Marek Cpin |
| hudba a režie | Jan Mikulášek |
premiéra | 7. 10. 2005 |
| Jennifer | Alena Sasínová-Polarczyk |
| Andrew | Tomáš Dastlík |
| Anne | Petra Bučková |
| Simon | Pavel Gajdoš |
| Clifford | Viktor Dvořák |
| Nicky | Tereza Vilišová |
| John | Jan Vlas |
| Taxikář | Norbert Lichý |
| Servírka, Filmová hvězda | Ivana Stejskalová |
| Představení vás zaručeně nenechá chladnými… Stoupám si a tleskám. Bravo! Story je skutečně mistrovským prvním krokem do nadcházející sezony! |
| Lucie Kryzová, Scarabeus |
| Hra Martina Crimpa do jisté míry může souznít s teoriemi Jeana Baudrillarda, francouzského filozofa, který upozorňuje na fikcionalizaci reality či na „dokonalý zločin“, který je páchán na realitě. A jelikož je to zločin dokonalý, smazává po sobě všechny stopy. Proto také slepý newyorský taxikář může vidět lépe než jiné postavy pohybující se v hyperreálném světě, který chce být skutečnější
a pravdivější než opravdová skutečnost a pravda.
A ještě pár poznámek na okraj. Možná díky určité stylizaci či fyziognomii mi „upírský“ pár Andrew – Jennifer připomněl české mediální superstar Soukupa a Osvaldovou. Výborná byla jednoduchá chladivě šedá výprava (Marek Cpin) a s ní korespondující hudba (Jan Mikulášek). Šedivé boty rozmístěné kolem scény mi symbolizovaly zbytky vysáté reality, stopy po „dokonalém zločinu“, které se ztrácejí v šedi okolních kulis. Také pohovka pokrytá igelitem, na níž Andrew simuloval lásku k Anne, byla skvělou metaforou vymyšleného světa, který se leckdy spíše podobá kulise. |
| Jan Havlena / 19. 12. 2005 |
| U Bezručů začali zdařile, inscenace Story se povedla |
| Scéna sestavená z šedých jednobarevných panelů, igelitová role ve dveřním otvoru, kterým dovnitř vcházejí diváci, jediný malý obrázek v koutě, studené světlo občas blikajících zářivek, to je výstižná Cpinova scénografická metafora bezobsažného života.
(...) Tradičně výborná je Alena Sasínová-Polarczyk v roli mediální agentky Jennifer. Zdařile jí sekunduje Tomáš Dastlík v roli profesního a životního partnera Andrewa. Velkým příslibem do budoucna je výkon Petry Bučkové v roli Anne. Herečka potvrzuje mimořádný talent schopností vytvořit naprosto věrohodný obraz postavy, která je v jejím podání obětí cynického světa současných masových médií. Zajímavý výkon podává i Jan Vlas v roli producenta či mediálního magnáta, do detailu přesně vykresluje Norbert Lichý svého slepého taxikáře. Představitelé ostatních rolí, Tereza Vilišová jako Nicky, Ivana Stejskalová v roli servírky a filmové hvězdy, Pavel Gajdoš jako Simon a Viktor Dvořák v roli Clifforda, odvádějí poctivé a slušné herecké výkony. Inscenace je v pravém smyslu slova angažovaná, hovoří o ztrátě identity dnešního člověka a velmi hlasitě nabádá k zamyšlení, kdo my, lidé třetího tisíciletí, jako jedinci vlastně jsme. |
| Ladislav Vrchovský, Moravskoslezský deník / 11. 10. 2005 |
| Story |
| Story patří k nejúspěšnějším a – vedle Pokusů o její život – zřejmě i nejpřekládanějším Crimpovým hrám. Rovněž tento text rozvíjí oblíbená dramatikova témata – chaos a zmatek současného života, neschopnost obyčejného lidského kontaktu i nemožnost vzájemné komunikace. Crimp ve svém absurdním příběhu popisuje s velkou dávkou černého humoru vizi světa na konci tisíciletí, světa, který se vzdaluje normálnímu stavu, světa, jenž nás pohlcuje svou agresivitou, roztěkaností, ctižádostí, chamtivostí i cynismem.
Dva newyorští mediální agenti, Andrew a Jennifer, úspěšně podnikají ve filmovém průmyslu. Náplň jejich práce je ovšem velmi podivná a diskutabilní. Živí se vyhledáváním osob ochotných sdělovat svoje životní osudy za účelem sepsání filmového scénáře. S příběhy skutečných, reálných lidí nakládají velmi bezstarostně a každý, kdo uvízne v jejich pavoučí síti, je postupně omotán, vypreparován a odhozen. Nová oběť Anne však pracně budovaný systém rozloží… |
| Příběh lidí, kteří ztratili hranici mezi tím, co žijí sami, a tím, co je vyprávěním někoho jiného, napsal Crimp v roce 1993, tedy pár let před celosvětovým boomem tzv. „reality show“, jež se v posledních pár týdnech začínají vkrádat i do našich životů. S trochou nadsázky lze říci, že Jennifer a Andrew jsou vlastně předskokany tohoto nového televizního žánru. I oni totiž postupně podléhají pocitu, že medializace života je nakonec zajímavější a vzrušivější než život sám.
Jak je pro Crimpa typické, anglický titul hry, The Treatment, lze vykládat a překládat různě. Běžně se tento termín používá u filmu, jde o jakousi obdobu filmové povídky či prvotního náčrtu děje, který předchází scénáři. Stejné slovo má ovšem v angličtině i další význam, a to buď 'ošetření', nebo 'zacházení', často také přímo znamená 'lékařskou péči'. Český titul Story je přímočařejší, ovšem i tady lze najít několik různých významů. Premiéra Story na českém jevišti se uskutečnila v roce 1994 v Divadle Na zábradlí v režii Věry Chytilové – šlo o inscenaci, která vzbudila velmi rozporuplné ohlasy a Česká televize natočila z průběhu zkoušení půlhodinový dokument. |
| Ilona Smejkalová |