| ÚT 2. 5. 2006 |
|
|
14.30 Konvikt / filmový sál |
| | SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ |
| | film / režie Jiří Trnka / ČSSR, 1959 |
 | Letní loutková férie na motivy známé Shakespearovy komedie
odehrávající se ve snovém království, kde platí výhradně zákony fantazie… |
| scénář | Jiří Trnka, Jiří Brdečka, Josef Kainar |
| animace | Břetislav Pojar, Bohuslav Šrámek, Stanislav Látal,
Jan Karpaš, Jan Adam, Vlasta Jurajdová |
| choreografie | Ladislav Fialka |
| komentář Jiřího Kainara mluví Rudolf Pellar |
| Děj Trnkova slavného loutkového filmu vychází ze stejnojmenné hry W. Shakespeara a rozvíjí fantaskní situace, které nelze doslovně realizovat na jevišti. Athénský vládce Theseus chystá svou svatbu s královnou Amazonek Hippolytou. Do pompézních oslav se chystají zapojit i ochotníci mistra tesaře Kdouličky s příběhem o Pyramovi a Thisbe... |
| V Trnkově pojetí je Sen noci svatojanské komponován jako vzdušná, hravá pantomima
o mládí a lásce, veselá, bezstarostná, nezatížená psychologií postav. Shakespearův verš v ní nahrazují tanečně stylizovaný pohyb, výtvarně bohatý obraz a výrazná hudba. Pohádkové motivy hry napájí Trnka křehkou básnivostí a rozvíjí je pomocí filmové techniky a triků do takové poetické působivosti, jaké nemůže docílit divadelník ani při nejodvážnější jevištní inscenaci.
|
| Marie Benešová: Od Špalíčku ke Snu noci svatojanské, Praha / 1961 |
| Baletní pantomimická féerie. Tedy loutkový balet a pantomima. Tím je Sen noci svatojanské. Některé baletní prvky nebo jejich náznak je sice možno najít již ve Starých pověstech českých, ale jako tvůrčího principu jich Trnka použije až zde. Tvárný záměr však nebyl prvotní. Vyplynul ze záměru obsahového – převést do loutkového filmu atmosféru Shakespearovy komedie. Zachovat její jiskřivost a lehkost a nepotlačit křehkou výtvarnou představu tíží slova.
|
| Jaroslav Boček: Jiří Trnka, Praha / 1963 |
| Jiří Trnka (1912–1969), |
| jeden z nejvýznamnějších českých režisérů a animátorů loutkového filmu, se prvotně začal zajímat o loutkový film pod vlivem profesora Skupy. Nastoupil na Uměleckoprůmyslovou školu, po studiích rozvíjel praxi ilustrátora v nakladatelství Melantrich a po pokusu založit vlastní loutkové studio se dlouho živil jako ilustrátor a grafik. Po roce 1945 byl osloven novým studiem Krátkého filmu, kde začal vykonávat pozici uměleckého šéfa. Do roku 1965 zde natočil více než třicet krátkých i celovečerních filmů – např. Špalíček (1947), Císařův slavík (1948), Staré pověsti české (1952), tři díly Osudů dobrého vojáka Švejka nebo Kybernetická babička (1962) – které mu zajistily celosvětový ohlas.
|
|