| ÚT 2. 5. 2006 |
|
|
16.15 Konvikt / filmový sál |
| | EDEN A POTOM |
| | film / režie Alain Robbe-Grillet
/ Slovensko, Francie, 1970 |
| | L'Eden et aprés |
 | Sofistikovaný experiment založený na hře s vyprávěcími postupy
a s filmovou (de)kompozicí děje a střihu. |
| scénář | Alain Robbe-Grillet |
| kamera | Igor Luther |
| hudba | Michel Fano |
| hrají | Catherine Jourdan, Lorraine Reiner, Sylvain Corthay, Richard Leduc,
Pierre Zimmer, Ľudovít Kroner, Jarmila Kolenič, Juraj Kukura,
Catherine Robbe-Grillet a další |
Eden a potom je druhým „kolibským“ filmem proslulého francouzského spisovatele a zakladatele „nového románu“ nebo „antirománu“, který se v některých ze svých avantgardních postupů projevil v šedesátých letech i v kinematografii. V nejčistších aspektech právě u Alaina Robbe-Grilleta samotného. Po filmu Muž, ktorý luže (1968), jenž zpochybňoval možnosti a tradice (filmového) vyprávění se s filmem Eden a potom dostává do pozice rozrušovatele veškerých vyprávěcích schémat.
Eden a potom je filmem-koláží, kde klasický děj a kauzalita tradičního filmového vyprávění ustupuje do pozadí před tvůrčí metodou vytváření schémat hry, zcizení a autorského komponování obrazově poetických sérií.
Grillet pracuje s omezeným počtem témat a „sérií“, ve kterých se odehrává metavyprávění skupiny studentů, kteří se snaží prozkoumat sociální a strukturální model vytváření příběhů. Mladá anonymní dívka se chce vymanit z kavárenského prostředí diskutujících intelektuálů a její putování formou úskoků a časových i prostorových přeryvů ústí do Tuniska, kde se proměňuje její zážitek v halucinogenní opar. S příchodem cizince Duchemina se situace vyprávění přesunuje na tajuplný exotický kontinent. Skutečnost se stává ještě tekutější, vyprávění je rámováno uvozovkami a různými projevy osvojování a opouštění pravidel hry a vyprávění... |
| Při podrobnějším pohledu zjistíte, že autor je vlastně sabotér snažící se zlikvidovat film a jeho vyprávění zevnitř filmu samotného.
|
| Matt Pridge, Philadelpia Weekly |
| Vliv Mondrianových obrazů se neodrazil jen ve stavbách v kavárně Eden, které měl na starosti architekt Anton Krajčovič, ale inspiroval i jejich pravoúhlé členění – jejich styl se odrazil i v samotném vytvoření (rozvrhu) prostoru a možností pohybu v něm.
|
| Alain Robbe-Grillet, Kino-Ikon 2/99 |
| Alain Robbe-Grillet (*1922), |
| jeden ze zakladatelů a hlavních představitelů francouzského “nového románu”, dosáhl proslulosti již svými prvními díly – Gumy (česky 1964), Voyeur a Žárlivost (česky 1965). Vydal i sbírku esejů Za nový román (česky 1970), je držitelem řady literárních cen a za scénář
k filmu Loni v Marienbadu získal roku 1961 Zlatého lva na filmovém festivalu v Benátkách. Jeho prvním režijním počinem je adaptace vlastního románu Nesmrtelný z roku 1963,
v letech 1968 a 1970 realizoval dva snímky – Muž, ktorý luže a Eden a potom – v koprodukci se slovenským studiem Koliba. Mezi jeho další významná filmová díla, kde rovnocenně prosazuje zcizující prvky, komplikované narativní postupy a analýzu příběhu jako hry, patří Hra s ohněm (1975) nebo Krásná zajatkyně (1983). |
|