| PÁ 5. 5. 2006 |
|
|
15.00 Konvikt / filmový sál |
| | ZÁZRAK V MILÁNĚ |
| | film / režie Vittorio de Sica / Itálie, 1951 |
| | Miracolo a Milano |
 | Alegorická bajka s neorealistickými prvky – pikareskní vyprávění
o pouti sirotka Tota za štěstím, spravedlností a společenským uznáním. |
| scénář | Suso Cecchi d'Amico, Mario Chiari, Cesare Zavattini, Vittorio De Sica |
| kamera | Aldo Graziati |
| střih | Eraldo Da Roma |
| hudba | Alessandro Cicognini |
| hrají | Emma Gramatica, Francesco Golisano, Paolo Stoppa,
Guglielmo Barnabo, Anna Carena, Brunella Bovo a další |
Původní námět pohádkové alegorie, kterou natočil v roce 1951 věhlasný italský režisér Vittorio De Sica, napsal scenárista
a „ideolog“ italského neorealismu Cesare Zavattini již v roce 1940 pod názvem Chudák Toto. Po válce se s novým nasazením pustil do přepracování
scénáře pod názvem Chudí obtěžují, až nakonec na jednom z římských předměstí začal De Sica natáčet Zázrak v Miláně...
Hlavním hrdinou „proletářské bajky“ je Toto, kterého nalezne stará Lolotta v hlávce zelí a starostlivě jej vychovává až do své smrti.
Poté Toto projde drezúrou sirotčince, odkud se po dovršení dospělosti dostává do chudinské čtvrti. Místní chudáci jsou svědky zázraku –
nalezení pramene ropy – jenž zaseje nepokoj mezi zbohatlíky, kteří jej chtějí obsadit...
Zázrak v Miláně je pohádkou, v níž se snoubí reformní a anarchistické ideály neorealistických tvůrců, jejich snaha o vyvolání vlny solidarity a kritika stávajících buržoazních poměrů v poválečné Itálii. Při realizaci snímku se však dostávají ke slovu také prvky alegorie a nadsázky, které překračují dogma přísného postižení života v neorealistických intencích.
|
| Pavel Bednařík |
| Pohádkový syžet, vyjadřující touhu bídníků po spasení, zvláštním způsobem stmeluje křesťanské a revoluční myšlenky. Postavu Tota zachraňuje před moralistním patosem jeho dětský výraz a osobitý humor obsažený ve scénáři. Ve snímku lze odhalit apoteózu solidarity a idealistické představy o vítězství dobra.
|
| z katalogu Letní filmové školy Uherské Hradiště 2004 |
| Vittorio De Sica (1901–1974) |
| byl jedním z nejvýznamnějších italských režisérů a herců. Tato osobnost poválečného neorealismu začala účinkovat na divadle i ve filmu již v útlém věku. V patnácti letech De Sica vytvořil první filmovou roli, později byl obsazován zejména do společenských komedií.
V tomto žánru debutuje i jako režisér v roce 1940, o dva roky později natáčí svůj první dramatický film Malý Garibaldovec (Un Garibaldino al Convento, 1942), kde se projevuje jeho výjimečná schopnost vedení dětských herců. Tu uplatnil především ve svých vrcholných dílech Děti ulice (1946), Zloději kol (1948) a Zázrak v Miláně (1951), na nichž spolupracoval se scenáristou a filmovým teoretikem Cesarem Zavattinim. Po diváckém neúspěchu sociálně kritického filmu o stáří Umberto D. (1960) se De Sica věnoval především hraní a režírování úspěšných komedií – Včera, dnes a zítra (1963) nebo Manželství po italsku (1964). Natočil 36 snímků a jako herec účinkoval ve 155 filmech. |
|