Nejlepší inscenace festivalu Opera 2007

dirigent	Petr Šumník
scéna	Dana Hávová
kostýmy	Klára Vágnerová
sbormistr	Lubomíra Hellová
asistent režie	Petr Hloužek
pohybová spolupráce	Karel Basák
režie	Michael Tarant
premiéra	8. 12. 2006
Attila	Ladislav Petrů / David Szendiuch
Ezio	Jakub Kettner / Vladislav Zápražný
Odabella	Hana Kostelecká / Magda Málková
Foresto	Gianluca Zampieri / Michal Vojta
Uldino	Ondřej Doležal / Petr Martínek
Leone	Vladimír Třebický / Jan Vaculík
Bojovník	Josef Vrána

spoluúčinkuje sbor opery a operety,
orchestr MDO a členové
Akademického sboru Žerotín

Olomoucký Attila „boduje“
(...) Režisér neponechal nic náhodě a pečlivě vystavěl inscenaci, ve které se neustále něco děje. Promyšleně a s rozvahou buduje jednotlivé scény, vede postavy s dobře čitelným zachováním jejich charakterů. Tarantovi se podařilo vystihnout syrovost doby na přelomu starověku a středověku – k tomu přispěla nejen scéna a kostýmy, ale i samotná akce (naturalistické obětování zajatých dívek na božský oltář). V inscenaci je možno nalézt několik velmi silných momentů, které lze paralelizovat i s dnešním „moderním“ světem – např. mocenské politické boje s hrozícím válečným konfliktem při dělení tehdejšího známého světa mezi Attilu a Ezia jakoby byly vystřiženy z doby naší.
Scéna, kterou navrhla Dana Hávová, dobře vystihuje válečný tábor Hunů i římského ležení. V popředí je postaven oltář, kolem kterého se soustřeďuje veškeré dění – lidské oběti, střídání pohanských model, římských zástav i křesťanského kříže. Nechybí plno ohňů i kouřových efektů navozujících situace. Přemostěním orchestřiště vznikl další prostor pro rozehrání akce i navázání bližšího kontaktu s publikem. Se scénou úzce korespondují kostýmy Kláry Vágnerové, doplněné o bizarní masky Hunů. Kostýmově se vymyká pouze étericky nadčasová, mnohoznačná postava Leona. V premiérovém večeru nebylo slabých výkonů. Opera je obtížná zvláště pro čtyři ústřední postavy (Attila, Ezio, Odabella a Foresto). Všichni jejich představitelé zaujali hned od počátku mohutnou silou svých hlasů – nezbývá než si přát, aby tomu tak bylo i při dalších reprízách. (...)
Velmi dobře a dynamicky zněl posílený sbor zapojený do jevištního dění (sbormistr Lubomíra Hellová) i orchestr, který vedl zkušený dirigent Petr Šumník.
Olomouckému představení Attily se špatně cokoli vytýká. V současnosti patří k tomu nejlepšímu, co olomoucká operní scéna nejen svým divákům nabízí. Inscenace Attily v Moravském divadle ční vysoko nad ostatními operními produkcemi v České republice nejen po vizuální, režijní, ale i pěvecké stránce.

Tomáš Lehotský, www.scena.cz / 11. 12. 2006

Verdiho Attila v Olomouci je akční
Režisér Michael Tarant, který operu nastudoval v italštině, se snaží, aby veškeré dění na scéně bylo co nejrozpohybovanější, divokost a krutost Hunů působila věrohodně, a aby sólisté během árie sošně nepostávali na rampě.
Tomuto záměru vychází vstříc také scéna Dany Hávové, která po celé představení využívá týchž posuvných hnědočerných panelů, pod nimiž si lze představit skalní masivy ve volné přírodě i vojenské táborové stany. Od potemnělé scény se odráží množství ohňů, par a mlh, které vizuálně efektně podtrhují syrovost prostředí. Temné barevné valéry převládají i v kostýmech Kláry Vágnerové, která si dala záležet i na atraktivních maskách Hunů. Jejich pokrývky hlavy jako by odkazovaly k divokým rituálům. Tarantova inscenace Attily se sice na hony vzdaluje jakémukoli experimentu a aktualizaci, přesto je divadelně živá. Rozhodně nepůsobí staticky a nezavání operním muzeem.
Orchestr pod vedením Petra Šumníka si dává záležet, instrumentalisté hrají s gustem i odpichem, jímž se vyznačují i chytlavé Verdiho melodie. Nezklame ani sbor.
David Szendiuch jako Attila neuchvacuje sice sonorností svého basu, snad je to spíše basbaryton, ale i v témbru je to vojevůdce dostatečně charizmatický a mužný, v hlasové síle pak náležitě zvučný. Jako Foresto se představuje hostující italský tenorista Gianluca Zampieri, pěvec příjemné hlasové barvy s vyrovnaným rejstříkem a dostatečně silným hlasem. Líbí se i mladý barytonista Jakub Kettner jako proradný Ezio i Magda Málková jako Odabella.
Olomoucká opera udělala pro rehabilitaci Attily, co bylo v jejích silách. Je to více než jen záslužný dramaturgický čin, o čemž svědčí také ohlas publika. Olomoučané jsou si vědomi, že „jejich” Attila je nejen raritou, ale také dobrým operním divadlem.

Vladimír Čech, Hospodářské noviny / 7. 2. 2007

Na výsledné podobě představení se podílela stovka pěvců, herců, hudebníků. Oněch neuvěřitelně „vyladěných“ sedm sólistů byla zvlášť dobře viditelná špička ledovce, která vyvolala ovace a zvedala diváky ze sedadel. Připomeňme si je – Davida Szendiucha v roli Attily, Jakuba Kettnera jako Ezia, Hanu Kosteleckou, velké překvapení inscenace, hrající a zpívající Odabellu, italskou ozdobu inscenace Gianlucu Zampieriho, v Uldina se promítajícího Petra Martínka a Vladimíra Třebického, jemuž padla na míru postava Leona. Skvěle jim sekundoval charakterově výtečně vyportrétovaný nepěvec Josef Vrána v roli bojovníka.

Bohumír Kolář, www.olomouc.cz / 11. 12. 2006

Titulní úlohu Attily zládl David Szendiuch bravurně. (...) Ezio Vladislava Zápražného byl poctivě odvedeným výkonem. Verdi psal vypjatý sopránový part Odabelly pro zpěvačku, která by nesouzněla s hlasovým oborem Magdy Málkové, přece se však z „vytlačených” vysokých tónů nevytratilo kovové zabarvení. Málková umí pracovat s mimořádnou silou a vycházejí jí i lyrické plochy. Čistá pianissima ze začátku druhého aktu zůstávají dlouho v paměti.

Jiří Kopecký, Olomoucký deník / 16. 12. 2006

Verdi je nejen jeden z největších skladatelů, ale i dramatiků. Navíc je to Váš krajan. Jaký k němu máte vztah?
Je bezesporu autorem, kterého jsem v životě a za svou kariéru zpíval nejčastěji, což dokazuje výčet jeho oper, ve kterých jsem účinkoval: Attila, Nabucco, Ernani, Macbeth, Simone Boccanegra, Don Carlos, Johanka z Arku, Traviata, Trubadúr, Maškarní ples, Otello, Aida... Verdi je z italského repertoáru nejdůležitějším základem pro můj obor: lirico-spinto. Jeho hudba je mi zvláště blízká.
A Váš poměr k Attilovi?
Attila byl jednou z mých prvních oper vůbec – na začátku své kariéry jsem vyhrál Battistiniho pěveckou soutěž právě rolí Foresta, jednou z pěvecky nejtěžších rolí v italském repertoáru vůbec. Attila je mistrovské dílo mladého Verdiho a vždy má u obecenstva velký ohlas. Potřebuje však čtyři silné pěvce, a tak bývá obsazení tohoto opusu velkým oříškem i pro největší světové operní domy. Je to vysoce riskantní opera, což je určitě zároveň také jedním z důvodů jejího stálého úspěchu.

z rozhovoru s G. Zampierim / program inscenace

Považujete téma Attily za aktuální?
Aktuální určitě je – tématem střetu kultur. Hudba to téma nese, neobsahuje však onu aktualizaci. Attila je velmi dramatický. Obtížný, riskantní. Opera vůbec připomíná vrcholový sport s měřitelnými výkony. Pro mě je v době bolestně postrádající řád i kotvy nečekaně progresivní. Postmoderna umožňuje komukoliv udělat grafiti na renesančním paláci či dát na Hrad růžové srdce. Opera a balet jsou progresivní ve svém mistrovství. Edith Piaf, Maria Callas, ale i Jarek Nohavica či Richard Müller jsou výlučně mistrovští. „Nekamenujte proroky, neb pěvci jsou jako ptáci, kdo po nich hodí kamenem, těm se nic nenavrací.” Znáte to? To je Bedřich Smetana. (zpívá)
Jak probíhalo zkoušení?
Byl to jako vždy velký krásný konflikt. Divadlo je navyklé na určitý způsob práce, který se odlišuje od mého. Já nejprve zpochybním vše, v čem lidé žijí, což je vrhne do nejistoty. Až potom přijdu s alternativou. Intenzivní zkoušení všichni noblesně vydrželi a téměř všichni se pokoušeli jít mým směrem. Toho si vážím. Zvlášť, když nemají kvůli rekonstrukci divadla obvyklé zázemí. Žebříček popularity bych ale teď v divadle nevyhrál.

z rozhovoru s M. Tarantem Hana Hejduková, Olomoucký deník / 9. 12. 2006

www.moravskedivadlo.cz