scénář	Jasmila Zbanić
kamera	Christine A. Maier
střih	Miki Mossböck
hudba	Enes Zlatar
hrají	Mirjana Karanović (Esma), Luna Mijović (Sara), Leon Lučev (Pelda), Kenan Ćatić (Samir), Jasna Ornela Berry (Sabina), Dejan Aćimović (Čenga) a další
	/ 90 minut

Deset let po oficiálním konci války v bývalé Jugoslávii nastal čas na zralé přehodnocení všech ztrát a obětí, které tento konflikt uštědřil místním obyvatelům. Jasmila Zbanić nabídla ve svém filmu Grbavica výrazově střídmý pohled na současnou situaci, v níž jsou válečné rány a postihy zdánlivě vymazány, přesto se však projevují v každodenním životě jako palčivé memento minulosti, přízrak, jenž z podvědomí prosakuje do smýšlení i konání dnešních bosenských Srbů.
Grbavica nabízí nový, soustředěný pohled na pozůstatky jugoslávského konfliktu, který svou civilností ostře kontrastuje s expresivní freskou Emira Kusturici Underground (1996), explozivním dramatem Sud prachu (Bure baruta, 1998) Gorana Paskaljeviće nebo sžíravě ironickým, krutým filmem Krásné vesnice krásně hoří (Lepa sela lepo gore, 1996) Gorana Srdjanoviće.
Snímek Jasmily Zbanić, rozkrývající komplikovaný vztah matky a dcery na půdorysu šedi, stereotypu a všednosti bělehradského sídliště (jehož název je obsažen v titulu filmu), získal v loňském roce Zlatého medvěda na MFF v Berlíně a byl nominován na nejlepší evropský film roku 2006.

Pavel Bednařík

Grbavica je sídliště, naproti kterému bydlím. Za války ho obsadila srbsko-černohorská armáda a proměnila je v zajatecký tábor, kde týrala spoustu lidí. Když Grbavicí procházíte dnes, vidíte obyčejné socialistické paneláky, jejich obyvatele, obchody, děti, psy… Zároveň tam ale cítíte přítomnost něčeho neviditelného a nevyslovitelného. To místo je poznamenané hlubokým lidským utrpením. Vyvolává ve vás zvláštní pocity.
Grbavica představuje mikrokosmos, ve kterém se pohybuje Esma a další postavy filmu. Etymologicky znamená Grbavica ženu s hrbem. Vím, že se název těžko vyslovuje, ale právě to nepříjemné spojení hlásek dobře symbolizuje Esmin svět.

Jasmila Zbanić, režisérka

Jasmila Zbanić (*1974) se narodila v Sarajevu, kde absolvovala Akademii dramatického umění, obor divadelní a filmová režie. Než se začala věnovat natáčení filmů, dělala loutkářku ve vermontském divadle Chléb a loutky a klauna v dílně Lee De Longa. Filmy začala natáčet v roce 1997, kdy založila uměleckou společnost Deblokada, pro niž napsala, produkovala a natočila několik dokumentárních snímků, krátkých filmů a videí. Mezi její nejdůležitější práce patří krátký film Narozeniny (Birthday), který pojednává o rozdílných životních cestách dvou mladých dívek a dokumenty Červené holínky (Red Rubber Boots) či Záběry koutkem oka (Images From the Corner).