ÚT 13. 5. 2008


19.00Moravské divadlo
Richard Wagner
BLUDNÝ HOLANĎAN
Moravské divadlo Olomouc
> www.moravskedivadlo.cz
Kmenový operní titul pořadatelské scény v režii Martina Otavy
a hudebním nastudování Miloslava Oswalda.
/ slavnostní zahájení festivalu
dirigentMiloslav Oswald
sbormistrLubomíra Hellová
scénaJán Zavarský
kostýmyAleš Valášek
hudební přípravaMilada Jedličková
Jan Gottwald
režieMartin Otava
  
premiéra22. 2. 2008
  
Daland, norský námořníkLadislav Petrů
David Szendiuch
Senta, jeho dceraHana Kostelecká
Magda Málková
Mary, Sentina chůvaOlga Koubková
Zdeňka Mollíková
Lodivod DalandůvJakub Rousek
Milan Vlček
HolanďanRichard Haan
Jakub Kettner
Vladislav Zápražný
Erik, myslivecJoseph Guyton
Václav Málek

Pověst o Bludném Holanďanovi je jednou z těch, které jsou o „zakleté lodi“ nejrozšířenější mezi rybáři a námořníky. Její původ lze hledat v 17. až 18. století. Vypráví o holandském námořníkovi, který za prudkého větru a bouře chtěl navzdory živlům obeplout skalnatý útes. S rostoucím odporem živlů rostl i jeho vzdor, až nakonec přísahal, že od svého záměru neupustí, i kdyby měl plout do konce světa. To zaslechl vládce temnot, vzal jeho přísahu jako platnou a od té doby bez klidu a odpočinku bloudí Holanďanova loď s mužstvem po širých hladinách moře.
(…)
Bludný Holanďan Richarda Wagnera tvoří přechod od staré operní šablony k nové, dokonalé formě hudebního dramatu. Vliv staré německé romantické opery se tu projevuje ještě ve vnějším dělení jednání na scény, jakož i v tom, že každé dějství začíná sborem. Snaha „dát básni širší rozvinutí“ se zde podle vlastních Wagnerových slov stále ještě střetává s tradiční formou operní hudby. Podstata jeho „operní reformy“, jejíž začátek klademe právě do Bludného Holanďana, je z hlediska kulturně-historického v tom, že využil rozpadnutí formy romantické opery kvůli vyššímu morfologickému spojení. Wagner důsledně propracoval a jednotně a monumentálně vyřešil všechny obsahové a formální otázky tím, že vyrovnal formu jevištního dramatu s formami hudebními. Jen tak mohlo vzniknout hudební drama, působící jako „Gesamtkunstwerk — všeumělecké dílo“.
Premiéra Bludného Holanďana se konala v Drážďanech 2. ledna 1843 bez většího úspěchu. Dirigoval autor a Hector Berlioz chválil jeho mimořádnou přesnost. Jen výkon Schröderové-Devrientové zachránil dílo před totálním nepochopením. Představitel Holanďana, Johann Michael Wächter, byl prý zcela neschopný — „jeho povážlivá tloušťka a kulatý obličej spolu s podivnými pohyby jeho rukou a nohou“ vydaly tuto démonickou postavu napospas směšnosti...

Reginald Kefer / program inscenace

Režiséru Martinu Otavovi a scénografovi Jánu Zavarskému se podařilo oprostit Bludného Holanďana od popisnosti a obdařit inscenaci nápaditým synekdochickým či metonymickým posunem (lodní plachta — loď, mořské vlnění — choreografické využití sboru, útes — postel). Mnohé umožnila všeobecná znalost legendy. Severské drama akcentovala i všeobsažná a důsledně uplatňovaná barevná kompozice, jež v některých scénách měla sílu predikce, prognózy, vlastně jakési věštby.
(…)
O výkonu Jakuba Kettnera v roli Holanďana, Magdy Málkové jako Senty i Davida Szendiucha, jenž nastudoval námořníka Dalanta, lze referovat jen v superlativech.

Bohumír Kolář, www.olomouc.cz / 25. 2. 2008

Kde jsou Wagnerovští tenoři?

U příležitosti stého výročí Wagnerovy smrti (1983) položil vídeňský divadelní časopis řadě umělců shora uvedenou otázku. Zde jsou jejich odpovědi.

Hans Beirer, tenorista, komorní pěvec
Kromě mne jsou všichni již na hřbitově. Doufám, že bude nějaký dorost.

August Everding, režisér, generální intendant v Mnichově
Buď to vzdali, protože je uštvali dirigenti, nebo nestačili vyzrát. Vzdor tomu několik dobrých ještě existuje.

Götz Friedrich, režisér, generální intendant v Berlíně
Snad jich není dost, ale před padesáti lety jich také nebylo jako písku u moře. Ovšem: každá generace nachází nový vztah k Wagnerovi, čímž se mění požadavky a očekávání, pokud jde o wagnerovský zpěv. Ale dnes existující mezery můžeme přehlédnout.

Christoph von Dohnanyi, dirigent, ředitel opery v Hamburku
Ti tři, kteří existují, jsou většinou u lékařů.

Horst Stein, dirigent, šéf opery v Berlíně
Wagnerovští tenoři stále jsou. Ale dřív zpívali adepti tohoto oboru nejdřív Dona Ottavia a Tamina i dali si na čas s wagnerovskými partiemi. Dnes si ten čas nedopřávají.

Wolfgang Wagner, režisér, vedoucí festivalu v Bayreuthu
Kde jsou? Doufám, že na scéně.

Hilde Zadeková, sopranistka, komorní pěvkyně, pěvecká pedagožka
Pro víno jsou dobré i špatné roky a tak je to periodicky i se zpěváky v určitém oboru. Jsem si jista, že doba wagnerovských tenorů opět přijde.

Roman Jakobson, hudební kritik
... nedostatek wagnerovských pěvců je přímo alarmující. Ale divadla pokračují, jako by se nic nebylo stalo, dělají plány a přesvědčují pěvce, aby přebírali role, na něž prostě nestačí. Zničení hlasů je pak za několik let připisováno něčemu jinému …
... také Wagnerův operní svět byl infikován nemocí, která napadla operu vůbec: kletba malosti, nedostatek hrdinského projevu, libování si v drobném, kdežto podstaty velkých hlasů, výdrž, pružnost a vnitřní přesvědčení patří již jenom minulosti.