…lidé, kterým z rukou padají předměty,
lidé, kterým padají ruce.
Strašné činy_nezáviděníhodná úmrtí_hořké slzy_kapky potu…
v první tragédii Williama Shakespeara,
o níž T. S. Eliot prohlásil,
že je pera tak velkého dramatika nehodná…

překlad	Jiří Josek
úprava	Matěj Samec a Petra Tejnorová
dramaturgie	Matěj Samec
scéna	Antonín Šilar
kostýmy	Marie Černíková
loutky	SuHo Moon
hudba	Marek Doubrava a vokálně instrumentální soubor Doubravánek
pohybová spolupráce	Rostislav Novák
režie	Petra Tejnorová
premiéra	4. 11. 2007
Titus	Jakub Gottwald
Marcus, Titův bratr	Václav Jelínek
Lavinie, Titova dcera	Barbara Humel / Kristýna Matějová
Titův syn (3x)	Jakub Folvarčný
jiní Titovi synové, ti mrtví (21x)	Doubravánek
Lucius, Titův vnuk	Ondřej Bauer
Tamora	Vendula Štíchová
Demetrius, Tamořin starší syn	Zdeněk Pecha
Saturninus
Chiron, Tamořin mladší syn	Jiří Kout
Bassianus
Aron, černoch	Petr Vančura
císařská chůva	Tereza Tausingerová

… Zajímá mě, co je za slovy.
Titus Andronicus jako krev_pot_blankvers_slzy.
Nechtěla jsem dělat přepis, chtěla jsem dělat Shakespeara.

Petra Tejnorová

… Čím vším pro nás Shakespeare je?
Dvěma paláci plnými spisovatelů, životem, inspirací, ke které je možno se stále vracet.
Vycházíme z textu a na základě jeho objevení stavíme svůj obraz, v interpretaci
i volbě jevištních prostředků však zůstáváme svobodní.
Pracujeme s takovým jazykem, který je nejen veršovanou rétorikou, ale též se stává součástí hercova těla.

Matěj Samec

Požehnaná byla doba, kdy se tragédie Titus Andronicus mohla zdát lidem nevkusně krvavá a za vlasy přitažená.
V dnešním světě je bohužel až nepříjemně aktuální…

Jiří Josek

Nejbrutálnější tragédie Williama Shakespeara Titus Andronicus se dočkala krátce po sobě hned dvou uvedení. Po Divadle v Dlouhé se představila v DISKU, kde ji jako absolventskou inscenaci katedry alternativního a loutkového divadla DAMU nastudovala Petra Tejnorová.
Svět Shakespearových hrdinů je vymezen Mocí, Vášní a Pomstou. Hra začíná návratem vojevůdce Tita do Říma, kde podpoří jednoho z uchazečů o císařský trůn. Ale přízeň nového vládce ho nečeká. Císaře totiž okouzlí zajatá gótská královna Tamora a rituální poprava jejího syna stojí na počátku série vražd a zvrácených činů. Tamořini synové například znásilní Titovu dceru Lavinii, useknou jí ruce a vyříznou jazyk, aby je posléze Titus zabil a z jejich těl připravil hostinu pro Tamoru. Inscenace se odehrává v rohu sálu, na scéně těsně sevřené hledištěm ze dvou stran.
Všudypřítomnou krev nahrazuje bílý pudr, herci rozehrávají divoké tanečně akrobatické výstupy a struny emocí vibrují i pod údery živé hudby, v níž se spojují party pro perkuse, klavír a pěvecký sbor.
Ovšem vzhledem k radikálnímu zkrácení textu není snadné se orientovat ve vražedném reji, kde účinkující ztvárňují více postav — nezřídka oběti i jejich katy. Nicméně Petra Tejnorová a dramaturg Matěj Samec signalizují již titulem Titus Andronicus_Let mouchy, že jim nešlo o převyprávění Shakespeara do poslední repliky. Jejich východisko je možné chápat jako citaci jedné ze scén, kde Titus zabíjí mouchu, ale i v širším kontextu.
Lidé se zabíjejí stejně snadno jako obtížný hmyz. A pohříchu je tahle fascinující krvavá mucholapka rovněž pojmenováním současného světa, kde sahají po samopalu i nezletilí školáci.

Zdeněk A. Tichý, Reflex / 29. 11. 2007

Úskalím realizace této hry mohou být hektolitry krve a usekané končetiny. Už jste naznačili, že jste se vyvarovali naturalismu a inscenujete Tita Andronika s jakousi nadsázkou a stylizací. Jaká je tedy vaše jevištní realizace?
Některé situace z té hry nám přišly opravdu hrůzné, a tak jsme chtěli diváka maximálně vtáhnout dovnitř, až ho trochu atakovat, aby si z našeho představení opravdu něco odnesl a aby si to spoluprožil s námi. To by ale bez velké dávky stylizace a metaforičnosti působilo nechtěně komicky.
Pouhý náznak je v divadle vždycky nejsilnější a zdaleka nejvýmluvnější. V inscenaci jsme použili speciální loutky, které jsou voděny jako manekýni, ale jsou to kostěné loutky, které nám vytvořil korejský student scénografie Moon SuHo. Důraz klademe na fyzično a hudbu, která pomáhá emočně působit na diváka — zapojili jsme do inscenace živou hudbu, kterou složil Marek Doubrava a máme na scéně sbor Doubravánek.
Výrazně pracujeme se světly, s autenticitou prostoru Disku, jde o syntézu mnoha jevištních složek. Využíváme vlastně všechno, co je pro tvorbu KALD specifické.
A musím říci, že jsem si Shakespeara vybrala také proto, že jsem se chtěla ze zvědavosti porvat s klasikou a zjistit, jak těmi zvolenými jevištními prostředky tento typ textu ztvárnit.

z rozhovoru s Petrou Tejnorovou, Kateřina Dolenská, Loutkář 1 / 2008