Stupeur et Tremblements
scénář	Amélie Nothomb, Alain Corneau
kamera	Yves Angelo
střih	Thierry Derocles
hudba	Valérie Lindon (supervize)
hrají	Sylvie Testud (Amélie), Kaori Tsuji (Fubuki), Taro Suwa (Saito), Bizon Katayama (Kmochu) a další
	107 min

Možná to není zcela zřejmé, ale film není těžké životní drama, nýbrž poctivá inteligentní komedie. A nutno říci, že velice dobrá komedie.

Petr Čihula, Filmpub.cz

Útlá autobiografická knížka Amélie Nothombové patří přesně k těm druhům literárních předloh, které bývají ocejchovány jako nezfilmovatelné. Stojí na pečlivém a podrobném pozorování, schopnosti projevit nad vlastní hrdostí nadhled a nad chybami druhých shovívavost, přičemž všechnu intimitu svých niterných zážitků dodává zabalenu v nadýchaném a svěžím humoru. Problém spočívá v tom, že humor Nothombové se odbývá na sofistikované, delikátní a ryze verbální úrovni.
Jako už mnoho filmových režisérů před ním dokázal Alain Corneau, že sofistikovaný adaptační přístup a citlivost vůči zdrojovému textu boří předsudek o jeho nezfilmovatelnosti. Paradoxně se při ohledávání možností vizualizace maximálně přidržel slovní struktury novely a vedle dialogů převedl na plátno i vnitřní monology hrdinky, jimiž do melodramaticky tíživé linie proniká jiskrná sebeironie a nadsázka.
K tomu Corneau přidal své specifické vidění a vyprávění nenásilně zasadil do sterilního prostředí kanceláří obrovské a odlidštěné japonské firmy. V něm, díky konjunkci vnějškového chladu a pro Evropana nepochopitelné společenské hierarchii tradičního Japonska, zvláště vyniká křehká roztomilost hlavní hrdinky. Ta se nemusí vyrovnávat jen se svou zřetelnou fyzickou jinakostí. Jádro bolestné zkušenosti hrdinky leží v odlišné kulturní a národní mentalitě, v jiných zvycích, normách a pravidlech.
Nothombová se sama v Japonsku narodila. V pěti letech se s rodiči odstěhovala do Belgie a po studiích nastoupila do japonské firmy v touze stát se Japonkou a přijmout identitu, o které si myslela, že jí byla přidělena narozením. Namísto integrace ji ovšem čekalo ponížení, frustrace a společenské vyloučení. Stejně jako hrdinka filmu i autorka předlohy během svého pátrání po své japonské identitě objevila sebe samu a zjistila, že národní mentalitě není možné se naučit.
Strach a chvění není xenofobním poselstvím o zatvrzele zákeřných Japoncích, kteří si smlsávají na osamělých cizincích, není ani rozmáchlou ilustrací střetu východní a západní kultury. Film ve skutečnosti hovoří o tom, že někdy člověk musí urazit dlouhou cestu, aby se mohl setkat sám se sebou…

Kateřina Surmanová

Alain Corneau (*1943) začínal původně jako jazzový hudebník. Poté vystudoval střih a režii na IDHEC a coby asistent politicky progresivního režiséra Costy-Gavrase (Nezvěstný, Doznání) se seznámil i s Yvesem Montandem, kterého přijal za svého dvorního herce a třikrát s ním úspěšně spolupracoval na sérii chlapácky drsných krimitrilerů (Police Python 357, La Menace, Volba zbraní). Uznání a úspěch mu přinesly historické velkofilmy Pevnost Saganne a Všechna jitra světa, v nichž dal vyniknout další své stálici, Gérardu Depardieu. S filmem Strach a chvění soutěžil na MFF Karlovy Vary 2003; Corneau si odnesl Zvláštní uznání poroty za scénář a představitelka hlavní role Sylvie Testudová ocenění za nejlepší ženský herecký výkon. (KS)