Stupeur et Tremblements | |
scénář | Amélie Nothomb, Alain Corneau |
kamera | Yves Angelo |
střih | Thierry Derocles |
hudba | Valérie Lindon (supervize) |
hrají | Sylvie Testud (Amélie), Kaori Tsuji (Fubuki), Taro Suwa (Saito), Bizon Katayama (Kmochu) a další |
107 min |
Možná to není zcela zřejmé, ale film není těžké životní drama, nýbrž poctivá inteligentní komedie. A nutno říci, že velice dobrá komedie.
Petr Čihula, Filmpub.cz
Útlá autobiografická knížka Amélie Nothombové patří přesně k těm druhům literárních předloh, které bývají ocejchovány jako nezfilmovatelné. Stojí na pečlivém a podrobném pozorování, schopnosti projevit nad vlastní hrdostí nadhled a nad chybami druhých shovívavost, přičemž všechnu intimitu svých niterných zážitků dodává zabalenu v nadýchaném a svěžím humoru. Problém spočívá
v tom, že humor Nothombové se odbývá na sofistikované, delikátní a ryze verbální úrovni.
Jako už mnoho filmových režisérů před ním dokázal Alain Corneau, že sofistikovaný adaptační přístup a citlivost vůči zdrojovému textu boří předsudek
o jeho nezfilmovatelnosti. Paradoxně se při ohledávání možností vizualizace maximálně přidržel slovní struktury novely a vedle dialogů převedl na plátno
i vnitřní monology hrdinky, jimiž do melodramaticky tíživé linie proniká jiskrná sebeironie a nadsázka.
K tomu Corneau přidal své specifické vidění a vyprávění nenásilně zasadil do sterilního prostředí kanceláří obrovské a odlidštěné japonské firmy. V něm, díky konjunkci vnějškového chladu a pro Evropana nepochopitelné společenské hierarchii tradičního Japonska, zvláště vyniká křehká roztomilost hlavní hrdinky. Ta se nemusí vyrovnávat jen se svou zřetelnou fyzickou jinakostí. Jádro bolestné zkušenosti hrdinky leží v odlišné kulturní a národní mentalitě, v jiných zvycích, normách a pravidlech.
Nothombová se sama v Japonsku narodila. V pěti letech se s rodiči odstěhovala do Belgie a po studiích nastoupila do japonské firmy v touze stát se Japonkou
a přijmout identitu, o které si myslela, že jí byla přidělena narozením. Namísto integrace ji ovšem čekalo ponížení, frustrace a společenské vyloučení. Stejně jako hrdinka filmu i autorka předlohy během svého pátrání po své japonské identitě objevila sebe samu a zjistila, že národní mentalitě není možné se naučit.
Strach a chvění není xenofobním poselstvím o zatvrzele zákeřných Japoncích, kteří si smlsávají na osamělých cizincích, není ani rozmáchlou ilustrací střetu východní a západní kultury. Film ve skutečnosti hovoří o tom, že někdy člověk musí urazit dlouhou cestu, aby se mohl setkat sám se sebou…
Kateřina Surmanová
Alain Corneau (*1943) začínal původně jako jazzový hudebník. Poté vystudoval střih a režii na IDHEC a coby asistent politicky progresivního režiséra Costy-Gavrase (Nezvěstný, Doznání) se seznámil i s Yvesem Montandem, kterého přijal za svého dvorního herce a třikrát s ním úspěšně spolupracoval na sérii chlapácky drsných krimitrilerů (Police Python 357, La Menace, Volba zbraní). Uznání a úspěch mu přinesly historické velkofilmy Pevnost Saganne a Všechna jitra světa, v nichž dal vyniknout další své stálici, Gérardu Depardieu. S filmem Strach a chvění soutěžil na MFF Karlovy Vary 2003; Corneau si odnesl Zvláštní uznání poroty za scénář a představitelka hlavní role Sylvie Testudová ocenění za nejlepší ženský herecký výkon. (KS)