ČT 22. 5. 2008


10.00Konvikt / filmový sál
SEDMÁ PEČEŤ
Švédsko 1957 / režie Ingmar Bergman
Nejslavnější snímek švédského pochybovače a filozofa
o hrdinském vyzvání Smrti k šachové partii...

Det Sjunde inseglet
scénářIngmar Bergman
kameraGunnar Fischer
střihLennart Wallén
hudbaErik Nordgren
hrajíMax von Sydow (Antonius Block), Nils Poppe (Jof), Gunnar Björnstrand (Jöns), Bengt Ekerot (Smrt), Bibi Andersson (Mia) a další
96 min

Sedmá pečeť vlastně není film otázek, Sedmá pečeť je jednou velkou odpovědí. Na divákovi je právě, aby si z tajenky zpětně vyskládal políčka křížovky a zaplnil nepopsanou stránku i svého života.

Matej Šišolák, FilmWeb

Film je z podstaty epizodický a vyvolává dojem volné kolekce meditací nad radostmi a bolestmi života a prchavostí Boha. Většina meziher je depresivních, ale objevují se i okouzlující momenty veselí. Sedmá pečeť zastihla Bergmana ve chvíli chmurné experimentální nálady a zároveň sklonu k hravosti. Je to určující film pro subjekt, který ho pronásledoval celou kariérou: Boží mlčení.

Camera Eye

V dobách pudově animálního i duchovně usebraného středověku se vrací rytíř Antonius Block se svým panošem Jönsem do rodné země, aby ji našel úpět pod morovou ranou a vnitřně rozloženou stejně jako svoji víru v Boha. Na pláži, kam se uchýlí k úpěnlivé modlitbě, potkává Smrt. Vyžádá si na ní odklad svého skonu a zbývající čas ohraničí dobou trvání šachové partie, kterou se Smrtí sehraje. Na jeho tazích záleží, neboť Smrti na životě nesejde a Rytíř spolu s pátráním po odpovědích pomáhá zachránit nevědomé.
Sedmá pečeť je Bergmanův nejvelkolepější film, zároveň i divácky nejoblíbenější. Mohlo by se zdát, že se s ní operuje až příliš často, jenomže právě takového zacházení si impozantní podobenství o životě a víře zasluhuje.
Putování rytíře Blocka a naléhavá touha po nalezení Božího zákmitu se odbývá ve velmi klidném střihovém tempu, dynamika a napětí leží přednostně v nastolené problematice. Bergman si uvědomoval, jak hluboko do nitra člověka sahal, a že proto musel postupovat rozvážně a s rozmyslem, protože prudkost by zničila spoustu mihotavých a světloplachých nuancí. Našlo si ho obrovské téma lidské melancholie nad stále profánnějším světem a on nemohl jinak, než mu sloužit a vypovídat o něm. Zvednul ze země roztřesené existenciální jsoucno a své filmy zasvětil dialogu s ním. Formálně můžeme jeho snímky chápat jako vizualizovanou a filmovou estetikou ztvárňovanou kierkegaardovskou linii filozofického pojetí světa, kde se bytí dostává do hluboké krize a člověk si sám vyjednává s Bohem možnosti svého přežití.
Motivicky Sedmá pečeť vychází z biblického základu; sedmero pečetí chrání Knihu života v posledním oddíle Nového zákona, ve Zjevení sv. Jana. S rozlomením každé pečetě přichází na lidstvo děsivá pohroma, která je v Bibli popsána. Jen sedmá pečeť svoje tajemství nevydává a o to větší hrůzu vyvolává — po rozlomení sedmé pečeti nastane katastrofa neurčeného obsahu a Kniha života poskytne seznam těch, kdo mohou vstoupit do Božího království.
Výjev středověkého rozkladu lze chápat jako předapokalyptickou vizi. Novozákonní alegorie se projevuje i v elementu rodiny potulného kejklíře, kterou rytíř přijme pod svoji ochranu. Kejklířovo jméno zní Jof, jeho žena se jmenuje Mia — jedná se o švédskou transkripci Josefa a Marie. Ve finále je Jofova rodina jedinou entitou, která tanec smrti přežívá a znázorňuje pravý smysl života a víry v něj, která pramení z ocenění těch nejdrobnějších maličkostí a z láskyplné pospolitosti.
Sedmá pečeť spolu s následnými Lesními jahodami předjímají tzv. komorní trilogii z raných 60. let, do níž se již vkrádá větší míra skepse, zastírá se přímočarost a optimismus a bergmanovské „boží“ trauma se rozrůstá o stále hlubší negativismus.

Kateřina Surmanová

Ingmar Bergman (1918–2007) od počátku kariéry kloubil divadelní režii s filmovou — v sezóně se věnoval divadelnímu repertoáru (spjat je hlavně s činoherní scénou v Göteborgu), přes léto točil film.
Postupy obou médií se v jeho práci prolínají. Z počátku psal scénáře pro realizaci jiných autorů a sám realizoval cizí předlohy. Metodu a téma našel ve chvíli, kdy se ponořil do autorské práce a rozvíjel vlastní scénáře.
Jeho celoživotním reflektovaným traumatem bylo pochybování o Boží existenci a skepse ohledně možnosti navázaní trvalého partnerského vztahu. K vrcholům jeho tvorby patří kromě snímku Sedmá pečeť také například filmy Lesní jahody, Pramen panny, Mlčení, Fanny a Alexandr nebo Scény z manželského života. (KS)