DIVADELNÍ FLORA OLOMOUC 2012 10.–20. 5. 2012

„Dosud jsem žádný divadelní záznam netočil“

Režisér dokumentárnych i celovečerných snímkov Radim Špaček sa prvotne rozhodol filmovo zachovať vyprchávajúce predstavenia Divadla Komedie, v súčasnosti ale pripravuje rovno dokument. Prečo má rád túto pražskú scénu, aký je jeho vzťah k divadlu a kde všade sa mu s filmovou kamerou podarilo dostať, zodpovedal priamo z natáčania v Los Angeles.

V súčasnosti natáčate záznamy 12 predstavení Divadla Komedie. Prečo vás zaujíma práve táto česká scéna?

Do Divadla Komedie jsem poprvé vstoupil někdy asi před osmi lety, zaujala mě tehdy recenze na představení Antiklimax v jednom časopise a ještě teď mi z toho zážitku běhá mráz po zádech. Samotný výběr hry, režijní pojetí i herecké výkony – to vše bylo tak radikálně odlišné od toho, co jsem do té doby viděl a co se tehdy běžně v Praze hrálo. Věděl jsem, že je to scéna jako stvořená pro mě a postupně jsem tam zhlédl téměř všechny inscenace a spřátelil se s osazenstvem. Některé herce jsem pak i obsadil do svých filmů. Vzhledem k výjimečnosti tohoto souboru a jeho inscenací jsem tak trochu i sobecky toužil po tom, aby existoval dobře udělaný profesionální záznam, na památku pro fanoušky i jako svědectví pro budoucí generace. Když jsem zjistil, že divadlo takové záznamy nemá, nabídl jsem šéfovi Dušanu Pařízkovi svou pomoc. Pak celý projekt na pár let usnul, protože jsem točil celovečerní film Pouta, ale jakmile bylo jasné, že Divadlo Komedie ve stávající podobě brzo definitivně skončí, Dušan pro změnu oslovil zase mě a rozhodli jsme se na to rychle vrhnout.

Čím je pre vás, ako režiséra celovečerných hraných a dokumentárnych filmov, zaujímavé natáčať divadelné záznamy? Volíte autorský prístup, alebo sa nesnažíte do tvaru inscenácie okom kamery zasahovať?

Přiznám se, že zas tak často se mi nestává, že bych se do divadelního představení zamiloval tak, abych hned zatoužil natočit jeho záznam. Dokonce, abych pravdu řekl, dosud jsem ještě žádný nenatočil – jen jsem jich spoustu viděl, dobrých i špatných, a mám určitou představu, jak by podobný tvar měl fungovat. V tomto případě je to kromě vzrušení z úplně nového žánru, se kterým nemám zkušenost, hlavně srdeční záležitost a prožívám to hodně emocionálně a nostalgicky. V žádném případě se však nesnažím nějak do těch inscenací vstupovat nebo je nějak měnit – snažíme se spíš věrně napodobit zážitek, který jsme z představení měli, když jsme ho viděli poprvé, bez kamery, očima běžného diváka. Drobné úpravy si vyžaduje pouze technologie záznamu, kdy musíme pokud možno hodně nenápadně překlenout rozdíl mezi tím, jak světlo a tmu vnímá lidské oko a jak objektiv kamery.

Stál za natáčaním záznamov od začiatku nápad zdokumentovať finálnu éru Divadla Komedie, alebo sa myšlienka zrodila v priebehu ich točenia?

Nápad natočit k inscenacím i dokumentární film se zrodil v okamžiku, kdy jsme se rozhodli získat ke spolupráci na tomto projektu Českou televizi. Ta se dosud k progresivním směrům v českém divadle stavěla spíše s nezájmem, ovšem s příchodem nového vedení se vyskytla naděje, že by to tam někoho mohlo zajímat. A tím pádem jsme pocítili i potřebu poskytnout širší divácké obci klíč k tomuto fenoménu a přiblížit i podhoubí a atmosféru, v jaké ty jednotlivé inscenace vznikaly a čím jsou tak výjimečné.

Máte k divadlu všeobecne nejaký hlbší vzťah, alebo vás zaujal len fenomén Divadla Komedie?

Kdybych neměl o divadlo – dalo by se říct, že celoživotní – zájem, tak by se mě představení Divadla Komedie asi tolik nedotkla. Já jsem již od dětství chodil do Dismanova rozhlasového dětského souboru a hrál jsem malé roličky v televizi a rozhlase. Od malička jsem chtěl být hercem a jako střední školu jsem si vybral pražskou konzervatoř, kde jsem odmaturoval na hudebně dramatickém oboru. Tam jsem dokonce několikrát stál na jevišti opravdového divadla a hrál před publikem. Nicméně v té době jsem taky zjistil, že mě daleko více baví film a na jaké straně kamery bych radši stál. Ona herecká průprava je ovšem i pro režiséra k nezaplacení.

Priblížte, prosím, viac zámer tohto dokumentu. Akého úseku "života" divadla sa dokument dotkne? Na čo sa zameriavate?

Dokument by měl samozřejmě zmapovat celých deset sezón Divadla Komedie, ovšem z pohledu již téměř uzavřeného příběhu. Výchozím momentem by měla být zkouška posledního představení, které je též jakousi rekapitulací celé dekády. Pocitově by to měl být řekněme takový Silvestr, kdy si každý člověk připomíná, co se mu povedlo a jak na to navázat dál.

S kým na dokumente ešte spolupracujete?

Dokument je nápadem producenta Čestmíra Kopeckého, který pro Českou televizi v minulosti natočil již mnoho divadelních záznamů (díky němu si například můžeme připomenout tvorbu Petra Lébla a slavnou éru Divadla Na zábradlí), tvůrčí tým je stejný jako v případě záznamů inscenací, jmenovitě se na něm bude podílet kameraman David Čálek, zvukař Václav Flégl a střihač Jan Daňhel.

Akú veľkú máte pri natáčaní v divadle slobodu? Kam všade vás v divadle s kamerou pustili?

Vzhledem k našim přátelským vztahům máme, doufám, téměř neomezené možnosti, které se ovšem snažíme nezneužívat. Celý soubor nám fandí a ví, že nám jde o společnou věc.

Dotknete sa v dokumente i príčiny zániku divadla? Ak áno, zájdete si po vyjadrenie „druhej strany“, prípadne Strašnického divadla?

O těch důvodech, proč divadlo končí, jistě řeč bude, ale chceme, aby dokument byl nadčasový a pojednával spíše o tvorbě a talentu než o neschopnosti a nekompetentnosti nějakých pitomců na magistrátu. S těmi bych si ani nechtěl podat ruku, natož na ně koukat ve střižně.

V akej fáze sa dokument momentálne nachádza? Kedy bude dokončený?

Vzhledem k tomu, že Divadlo Komedie přestane hrát někdy v půlce července, tak ještě máme hodně co natáčet. Dokončení tipuju někdy na jaře 2013.

Dramaturgická línia festivalu, ktorá prinesie prierez inscenácií DK, nesie podtitul „Žádná komedie“. Aký je váš vzťah k ľahším žánrom? Prezraďte, pre ktorý z nich máte slabosť.

Co se týče divadla, tak jsem asi dost nesmiřitelný a záleží mi hlavně na tom, abych se necítil podvedený a viděl stoprocentní výkon bez ohledu na žánr. Jinak jsem velkým příznivcem bollywoodských filmů a dobrých amerických seriálů, ty mě mnohdy uspokojí víc než lecjaký divadelní nedodělek.

Za rozhovor ďakuje Dominika Široká.

Radim Špaček (1973) je český režisér celovečerných i dokumentárnych filmov. Absolvent hereckého konzervatória v Prahe a FAMU. Stvárnil hlavnú úlohu vo filme Karla Kachyňu Blázni a děvčátka (1989), v roku 2004 režiséroval sériu o spoločenskom chovaní Etiketa, na TV Prima režíroval seriál Letiště (2006–2007). V roku 2008 natočil dokumentárny snímok Efekt přihlížejícího v spolupráci s Miroslavom Bambuškom. Jeho film Pouta získal 5 Českých levov vrátane najlepšieho filmu roka.