partneři kontakty   facebook divadelní flory tweeter divadelní flory
Získat aplikaci Adobe Flash Player  

Navigation




Divadlo potřebuje překážky

 

Jan Vondráček se ještě potil v koženkovém kostýmu, Lucie Trmíková volala synům, kteří byli sami doma. Ač to zprvu vypadalo na hektický a rychlý rozhovor, skutečnost byla nádherně opačná. Dvojice herců působila spokojeně, oba byli otevření a nenuceně vtipní – sen redaktora. Posuďte sami.

 

 

Co je pro vás hlavním tématem hry Eyolfek?

Lucie Trmíková: Je to prostě jedna z mnoha podob manželství a návod, jak ho přežít a nezabít se navzájem.

 

Vy už jste manžele v jiné Ibsenově hře „Divoká kachna“ jednou hráli – opět v Divadle v Dlouhé se stejným tvůrčím týmem. Jaké jsou ve vašich postavách posuny?

LT: To vychází z Ibsena, protože my ho ctíme a jedeme podle něj. Podle mě je to v Eyolfkovi pohnutější od „Kachny“ v tom, že to jde hlouběji na dřeň v sobeckosti lidí. Tam jsou taky oba sobečtí, ale tady přitvrdila manželka. V Divoké kachně byla jemnější a mateřštější, tady je ta žena tvrdá.

 

I přes to, dokážete si v těch postavách najít něco, čím si je oblíbíte či obhájíte?

LT: To byste je jinak nemohla hrát! Já s tou ženou mám soucit.

JV: No, já se tou postavou zbavuju mých negativných vlastností.

LT: V Kabaretu Shakespeare, který teď zkoušíme v NODu, je věta „Každý z nás má v sobě ďábla i anděla, a nejlepší je zbavit se toho ďábla na jevišti.“ Já si ji čím dál víc připomínám. Myslím, že to všechno negativní na jevišti v nás taky je a my se tím vyčišťujeme.

JV: Opravdu, je to tak. Já přijedu domů a jsem čistý, charakterní, nádherný, voňavý kluk. (tón hlasu se zabarvuje značnou dávkou herecké nadsázky)

 

Je konec inscenace pro postavy happy end?

JV: To není happy end. Může to tak působit, protože zůstanou spolu.

LT: Ale vlastně je. Oba najdou způsob, jak spolu soužít, jak si vyhovět.

JV: To asi jo, ale je to strašný.

LT: Muselo kvůli tomu zemřít dítě? To je docela drsný.

 

Jak se hraje v „akváriu“? (na scéně je vytvořen prosklený pokoj, kde se většina inscenace odehrává, pozn. red.)

LT: Mě výborně. Já jsem se toho nejdřív bála, když jsem doslechla, že to bude v akvárku. Přišlo mi to krutý, že budeme odděleni od diváků.

JV: To jsme byli taky při zkoušení, protože jsme moc neslyšeli, co nám kdo říká. To bylo veselý.

LT: Ano, ale přijde mi to teď čím dál lepší, jak jsme v té izolaci.

JV: Já už jsem se naučil na sebe nedívat.

LT: My se totiž vidíme v tom odrazu a je to strašně rušivý.

 

A diváky vidíte?

LT: První řadu, na kterou trošku svítí světlo, ale jinak vidíme hlavně sebe v těch odrazech. A je fakt, že jsem se dřív při prvních reprízách na sebe taky dívala víc. Já jsem měla strach ze zvuku, ale kluci to dobře nazvučili. Jaký jste měla pocit?

 

Bylo to skvělý, hodně na mě působila ta izolovanost.

LT: Ano, myslím si, že to dobře působí tím chladem, odděleností. Vlastně se na nás koukáte, jak na laboratorní myšky.

JV: Já jsem teda spíš za potkana.

 

V inscenaci se hodně pracuje s projekcemi, jak se vám s tímto prvkem hraje?

LT: Já vůbec nevnímám, co za námi běží. Vím, že divák to vnímá intenzivně, ale mě by to rušilo v hraní. Občas se dívám na toho Triera (v úvodu sekvence z filmu Antikrist Larse von Triera, pozn. red.) Ale jinak ani to velké plátno za námi, ani televizi na boku, kde běží Bergman, vůbec nesleduji.

 

Říká se, že nejtěžší spolupráce je s dětmi a zvířaty. Tady je obojí!

JV: Divadlo potřebuje překážky! My jsme si jich nastavili dost, ale Vlastík ani Karel nejsou překážkami v této inscenaci. Naopak.

 

Ani jezevčík?

JV: To je prakticky vycvičený herec.

LT: On reaguje úplně přirozeně a poslouchá Ivanu, protože ona je jeho panička. (Ivana Lokajová, představitelka role Krysařky, pozn. red.)

 

V textu je řečeno, že vztahy podléhají zákonu změny. Souhlasíte s tím?

JV: Podléhají změně, ale takovouhle bych asi nechtěl. Když prý Ibsenovi řekli, že je to happy end, tak odpověděl „Myslíte?“ Sám to v tom textu zpochybňoval.

LT: Nevěřil, že se lidi skutečně dokážou změnit. Proto jsme to napálili tak ironicky. Je vidět, že ty lidi budou jen žvanit, že někomu budou pomáhat, ale už se nezvednou od toho lososa. Jsou to snoby, kteří si budou hladit ega a říkat si, jak pomáhají druhým, ale budou to jenom kecy.

 

To se hodně opakuje v Ibsenových hrách. Proč ale stojí Eyolfek na okraji zájmu českých divadelníků?

LT: Nevím, mně se ta hra hrozně líbí a patří do těch minimálně hraných. Já se jsem ráda, že jsme se do ní pustili.

JV: A přitom je to ten zralejší kus, z posledního období.

Oba: To je divný.

LT: Ibsen je celkově trochu problematický na inscenování, pokud nemáte tak geniálního režiséra jako je Nebeský, který na to jde tak ostře.

JV: Ty to budeš mít zase doma dobrý! (smích, herečka Lucie Trmíková je manželkou režiséra Jana Nebeského, pozn. red.)

 

Za rozhovor děkuje Iva Najďonovová

 

 


všechny aktuality | home

.

© 2013 divadelniflora.cz