Divadelní Flora 2013 Olomouc 9.–20. 5. 2013

Dora Viceníková: Na nostalgii není čas

Dramaturgyně Reduty Dora Viceníková se autorsky významně podílela na třech inscenacích letošní Flory - Zlatých šedesátých, Kabaretu Kafka a Nenápadném půvabu buržoazie. Od září se přesouvá do pražského Divadla Na zábradlí. Ostatně jako celá Reduta, která tak ve stávající podobě končí.

Před festivalem to ještě jasné nebylo, ale z profilu Reduty se stalo rozlučkové turné.

Je to dílo náhody, co k tomu říct…

Panuje nostalgie?

Tak určitě (smích).  Ale ještě chystáme poslední inscenaci, nebyl čas si to uvědomit. Zatím nostalgii neprožívám.

Ta přijde asi o prázdninách.

Asi ano. O prázdninách to bude krušné.

Co o té poslední inscenaci lze říct dopředu?

S Honzou Mikuláškem jsme původně chystali regulérní inscenaci Gurmáni, ale rozhodli jsme se udělat rozlučkovou věc, která bude parafrázovat a rozvíjet všechno to, co jsme v tom baráku už udělali. Používáme materiál, který nám zbyl, protože jsme ho jinde vyřadili, pracujeme s odkazy na minulé inscenace, dáváme vše do souvislosti s tím odchodem.

Budete se to pohybovat po různých částech toho domu?

Jo. Začíná se v divadelním sále, později se přejde do foyer a do červeného sálu. Použijeme i výtah, vždycky budeme využívat možnosti, které ten konkrétní prostor nabízí.

Přesouváte se jako tým i s Petrem Štědroněm a Janem Mikuláškem do Divadla Na zábradlí. V čem to bude jiné divadlo, než jste dělali v Redutě?

Rozhodně to bude jiný změnou prostředí, je tam soubor, který pracoval jiným způsobem, všechno se bude muset nějak potkat. Rádi bychom samozřejmě pokračovali v tom, v čem teďka jedeme.

Reduta měla velkou výhodu v tom, že neměla stabilní herecký soubor.

Takhle fungovala i Komedie. Na zábradlí jsou herci v angažmá, ale mít stálý soubor není nevýhoda. Jde o to, aby ti herci s tím nějak šli, byli ochotní se podílet na konceptu divadla. To se všechno uvidí.

A co osobní stěhování do Prahy?

To bude veliká změna, a to taková, že ji radši ještě neřeším. Postupně ta změna ale narůstá.

Vraťme se k dnešnímu představení Kabaret Kafka. Přijde mi, že když se poslední dobou dělá životopisné představení o nějaké osobnosti, vždycky je to kabaret, od Kabaretu Ivan Blatný po Kabaret Kainar…

Osobně si myslím, že je to trošku berlička, protože když je inscenace o osobnosti, je tam spousta textu a faktů, které je třeba sdělit. Kabaretní formou, ve které se střídají čísla a mění se rytmus, je to docela dobře možné – je potřeba dát tomu nějakou divadelní formu.

Velkým tématem inscenace je vztah k otci. Co bys napsala do svého Dopisu otci, kdybys ho chystala?

Vzhledem k tomu, že už ho nemám, je to pro mě hodně osobní. Asi bych mu popsala, co se děje, kam se řítí svět…

A kam se řítí svět?

Do neznáma…

Vojtěch Varyš

všechny aktuality | home