aktuality
Mexická performerka Christina Maldonado o roli multimédií v současném divadle, překvapených reakcích publika a svém zvláštním smyslu pro humor.
Proč jste si pro performanci zvolili zrovna film Sergeje Paradžanova Sayat Nova (česky Barva granátového jablka)?
Hlavně kvůli formě, ale i příběhu. Už před lety jsem na něj narazila v Mexiku v undergroundovém prostředí. Mou pozornost upoutal svou kompozicí, pohybem… A taky mě přivedl k Arménii, zajímal mě ten kontext. Fascinuje mě sám režisér a jeho svět, přemýšlení o obrazech; jeho přístup mi přijde velmi choreografický.
Jakou pro vás hraje roli práce s filmem a multimédii v současném divadle?
Byl to proces – jak se vztáhnout k tomu, co tu není, s virtuálnem, a využít potenciál našeho kontaktu s ním. Snaha materializovat to. Já osobně ale nepřemýšlím o práci s multimédii, přemýšlím o práci s tím, co je reálné tady a teď. Jde mi o pokus o jiné vyjádření, ne o média jako taková, ačkoli rozhodně patří k současnému divadlu. Pomáhá mi to propojit se s ostatními na jiných úrovních.
Jaké bývají reakce publika, jak vaše performance přijímají?
Většinou říkají, že nikdy nic takového neviděli – někoho takto pracovat s videem. Myslím, že je to proto, že vycházím z tance a dotýkám se věcí, hledám si k nim vztah. Je to asi celkem unikátní prvek v přístupu. Například v Olomouci, kde jsme v minulosti vystoupili třeba s What she does, byly naše performance velmi dobře přijaty, měli jsme tu otevřené dveře. Ve What she does je hodně humoru, který můžeme sdílet. Někdy totiž dělám věci, které jsou vtipné pro mě, ale pro publikum ne (asi mám zvláštní smysl pro humor…). Ale tady slyším, jak lidi reagují, jak se smějí, což je velmi příjemné.
Za rozhovor děkuje Bára Chovancová
