SLZY OŠLEHANÝCH MUŽŮ

námět Ondřej Cihlář
scéna a loutky Jan Brejcha
kostýmy Daniela Klimešová
opony Markéta Šohajová
světla Šimon Kočí a Pavel Moc
projekce a zvuk Martin Bražina
produkce Jeník Tyl & Renata Prokopová
producent Petr Prokop & Vosto5
režie Ondřej Cihlář

premiéra 12. 12. 2013

účinkují
Ondřej Bauer, Kristýna Liška Boková, Tomina Jeřábek,
Petr Prokop, Ondřej Cihlář

Osudový příběh mimořádně činorodého vlastence a průkopníka lyžování Bohumila Hanče a jeho přítele Václava Vrbaty v loutkohereckém pozdravu Divadla Vosto5 podkrkonošským ochotníkům. Vedle stálého mužského osazenstva souboru v úloze Hančovy manželky hostuje Kristýna Liška Boková, která svým půvabným hereckým výrazem prozářila větrem ošlehané horské prostředí příběhu.
Sto let po největší české sportovní tragédii stále s jistotou nevíme, co přesně se tenkrát na krkonošském Zlatém návrší stalo. Když spolu vyčerpaní účastníci zrušeného závodu, Češi, Němci i Norové, muži jedné krve, stáli nad tělem Bohumila Hanče, plakali všichni. Jak uvěřit, že ten nejdokonalejší z nich, nejstatečnější a vždy ochotný pomáhat druhým, leží tu náhle mrtev a nic ho už nevrátí životu.
Komorní loutkoherecká inscenace se odehrává na scéně Jana Brejchy, který ze stovek historických lyží všech druhů darovaných od fanoušků vytvořil kukátkové loutkové divadlo barokního typu, jehož několikanásobně větší hloubka než šířka umožňuje specifickou hru
s prostorem a proměny perspektiv. V této souvislosti také připomíná tradici podkrkonošských ochotnických souborů, ve kterých byli Hanč
s Vrbatou aktivní. Divadlo Vosto5, pro které je právě hrana mezi profesionálním a amatérským divadlem jedním ze stálých témat, touto inscenací vzdává svůj hold obdivuhodné tradici českých ochotníků.
Slzy ošlehaných mužů znamenají návrat do loutkoherecké náruče: Vostopětka autorsky debutovala loutkovým představením Hrusice 1907 (1999). Zároveň touto komorní inscenací záměrně vybočuje
z ranku produkčně náročných 20–30 členných opusů poslední doby.
„Je to neuvěřitelné,“ podivuje se nad vlastním počínáním režisér Ondřej Cihlář. „Po Pérákovi, kde nás vystupuje skoro dvacet, jsme se zařekli, že něco tak objemného už si nemůžeme dovolit. A přišla Dechovka, kde jsme to ještě početně převýšili. Slzy ošlehaných mužů jsou vlastně reakcí na to. Řekli jsme si, že musíme udělat komornější
a mnohem ‚šikovnější’ představení, se kterým bude možné kamkoli vyjet,“ prozradil v pořadu Čajovna ČRo Vltava (14. 1. 2014).