aktuality

Ani Poslední trik není poslední 

Fantazijní inscenace Divadla Drak v režii Jiřího Havelky POSLEDNÍ TRIK GEORGESE MÉLIÈSE si zábavnou formou pohrává s motivem iluze a smrti. Hlavní hrdina Georges Mélièse je výraznou osobností kinematografie. Tvůrcům se úspěšně podařilo nadšení z kouzel, fíglů a schovávaček převést na jeviště.

Dějem se prolínají dvě příběhové linie. První je vystavěna na Mélièsově životě. Přibližuje jeho lásku ke kresbě, následné omámení kouzelnickými triky a jeho setkání s kinematografem bratrů Lumièrových, které určilo kouzelníkovo další kariérní směřování – k filmu. Druhou polovinu inscenace se Georges Mélièse snaží pomocí svých triků obelstít smrt. Často vážně nahlížený faustovský motiv je zde pojednán s pohádkovým nadhledem. Co působí nepřehledně, je závěr, protože oněch vyzrání nad smrtí je až moc. Ale pravdou zůstává, že Mélièse svým způsobem převezl smrt, protože filmy jsou místem, kde ani smrt nedosáhne.

Vše se odehrává beze slov. Komunikace mezi herci probíhá gesty a fyzickou akcí. Zatím co ošetřovatelka v podání Johany Vaňousové používá výrazně stylizovaná gesta, aby dokázala svoji ráznost a neoblomnost, Dušan Hřebíček jako Georges Méliès je jemnější. Jsou však chvíle, kdy je více než bystrý a svižný jako malý rošťák. Zahrává si s ošetřovatelkou, stejně jako se smrtí.
Během inscenace není jediný kus nábytku, který by nebyl použitý pro nějaký kouzelnický trik. Jedinečně je využita zadní stěna, která na sebe ve chvílích bere podobu filmového plátna pro přehrání skutečně natočených snímků bratrů Lumiérových i Mélièse nebo kresleného filmu v kombinaci se stínohrou. Herecká akce však při projekcích neustává. Filmový mág má možnost sám sebe okomentovat.

Hra světel uvádí změnu situace. Reflektuje přecházení mezi představami, komickými eskapádami nebo strachem ze smrti. Stejné je to i se scénickou hudbou skupiny DVA, která ozvláštňuje inscenaci. Například v okamžiku příchodu nové postavy – smrti – hudební motiv připomíná tikaní hodin, které vyměřují čas. Tento hudební motiv se objevuje i v dalších konfrontacích Mélièse, smrti a jejích klonů.

Myslím, že Jiří Havelka s tvůrci vyjádřil poctu nejen Georgesi Mélièsovi, ale také trikovému umění všeobecně. Triky lze spatřit v herecké obratnosti, načasování a v důmyslně propracované scéně a také ve šprýmech postav mezi sebou. I přesto, že představení končí umělcovou smrtí, neodcházím smutná, naopak v příjemném rozpoložení. POSLEDNÍ TRIK GEORGESE MÉLIÈSE i zachmuřenému dospělému, alespoň na okamžik, navrátí dětský úsměv.

Tereza Tylová

 


všechny aktuality | home


  Divadlo Konvikt     Statutární město Olomouc     Ministerstvo kultury     Moravské divadlo OlomoucOlomoucký kraj     Česká televize