aktuality

Když se přepisují dějiny. O tom, jak naložili Jiří Havelka a Zábradlí



Kdyby někdo v prosinci 2013 přišel s tím, že jeden divadelník, případně soubor vybere ocenění skoro ve všech kategoriích divadelně kritických cen, zřejmě by sklidil zasloužený smích, případně (a to je o dost pravděpodobnější) by to společnost neřešila.

Milník nastal v říjnu 2014, kdy se kolem stolu v Divadelním ústavu sešla porota Cen Divadelních novin a inscenace Jiřího Havelky tvrdě dominovaly a ovládly čtyři ze sedmi kategorií. Cenu za herecký výkon tak získal Dušan Hřebíček za POSLEDNÍ TRIK GEORGESE MÉLIÈSE a v počtu hlasů překonal favorizovaného Patrika Děrgela za Hamleta v smíchovské inscenaci HAMLET. Jak jinak. Cenu získala také letos uváděná KOREKCE, která mimo jiné vyhrála Českou taneční platformu.

Ceny Divadelních novin byly ovšem pouze první vlaštovkou historického mezníku, kdy anketu časopisu Svět a divadlo převálcovalo Divadlo Na zábradlí s inscenací Velvet Havel. Přiznám se, že v atmosféře Divadelní Flory ve společnosti Zahradní slavnosti nebo Antiwords to celé působilo jaksi více euforicky, ale jak podotkl ředitel Divadla Na zábradlí Petr Štědroň při večerní diskuzi, „mají z cen pochopitelně velkou radost, ale svědčí to o neschopnosti české divadelní kritiky“. Po dvaceti letech cena změnila název a drtivé „vítězství“ (byť šlo o opravdu malé bodové rozdíly) jednoho subjektu proměnilo také jejich celkovou filozofii. Vyvolává to řadu otázek, jestli to není nový trend a co to znamená pro budoucnost českého divadla nebo psaní o něm.

Rozhodně si nemyslím, že jde o davovou psychózu nebo nějaký schizofrenní úlet, ale kdo ví, co přinesou příští ročníky všech možných cen. Snad se nestaneme jednolitou masou se stejným názorem, byť na věc vysoké jakosti.

Martin Ňuňu Macháček

 


všechny aktuality | home


  Divadlo Konvikt     Statutární město Olomouc     Ministerstvo kultury     Moravské divadlo OlomoucOlomoucký kraj     Česká televize