aktuality
Tomáš Uher přichází po právě odehraném představení zpátky do sálu a najednou zaznívá hlasité: Jóóóóó!! V návalu euforie z výhry nad Finskem a nad ještě stále horkým kafem jsme si nejenom s Tomášem povídali o jídle, rodinných obědech i o věnečcích.
Jsou pro vás důležité rodinné obědy? Společný čas strávený při jídle?
Tomáš Uher: No, jo, určitě. U nás doma to byl vždycky jeden z takových vzácných okamžiků, kdy jsme si mohli vzájemně ponadávat. Dokonce jsme uzavírali takové spojenectví – vždycky jsme se spojili proti jednomu členu rodiny a toho jsme si dobírali. A pak jsme to opakovali proti někomu jinému u stolu. Rodinné vztahy to ventilovalo moc hezky.
A vygradovalo to někdy v takový spor, při kterém by někdo házel talíře?
TU: To jenom mamka.
Jak se vám hrálo před záclonou, když nemáte žádný kontakt s publikem?
Simona Vičarová: Mně to přišlo lepší.
Petra Dosoudilová: Pro mě třeba taky, protože Petr nechce, abychom měli kontakt s publikem. Je to dobré, protože máme pocit, že jsme tady spolu sami.
(Přichází Petr Nerušil.)
Petr Nerušil: Povídejte, povídejte.
Vy jste se zmínil, že tento text je pro vás jeden z nejlepších, jaký jste kdy četl. Z jakého důvodu?
PN: Je tam spousta zajímavých témat, baví mě stylizovaný jazyk, který se ale dost těžko inscenuje. Ale myslím si, že se s tím herci poprali velmi slušně. Líbí se mi i Bernhardův smysl pro humor, pro absurditu, určitou nadsázku. Byla to výzva, udělat poměrně těžký text, protože jsme věděli, že to bude dlouhá inscenace, i když je dobrá čtvrtina textu pryč. Proto bylo i těžké udržet tempo, ale nás to bavilo, že?
(Petra, Simona i Tomáš souhlasně přikyvují.)
Andy: Jak se hraje hercům s plnou pusou?
TU: Já jsem se dneska málem udusil.
Andy: A nejíte celý den, abyste se nemuseli večer tak přemáhat?
PD: Nemáme takové problémy. My jako máme jídlo rádi.
SV: No, ono to tak hlavně nefunguje, protože když má člověk hodně jíst, tak na tom musí celý den pracovat, aby si rozšířil ten žaludek.
Poslední otázka: Tomáši, jaký máš vztah k věnečkům?
TU: Samozřejmě k panenským velmi cudný a cukrářským se vyhýbám. Já jsem větrníkový typ.
Za rozhovor děkují Bára Křížová a Andy Fehu
Petr Nerušil: Dříve novinář a tiskový mluvčí, dnes ředitel festivalu Divadelní Flora, v jehož vedení stojí od roku 2001 (od r. 2005 jako ředitel). V únoru měla premiéru inscenace RITTER, DENE, VOSS v jeho režii, kterou nastudoval spolu s herci Divadla na cucky.
Tomáš Uher: Absolvent (a doktorand) bohemistiky a filmové vědy FF UP. Herec Divadla na cucky, ve kterém hraje již sedm let. Mimo jiné vystupuje jako filmař, který točí ve spolupráci s Milanem Cyroněm.
Simona Vičarová: Absolventka FF UP (obory angličtiny a francouzština). Jedna z nejstarších členek Divadla na cucky. Vidět jste ji mohli například v inscenacích Mme Bovary, Slečna Julie nebo Oblíbenci.
Petra Dosoudilová: Studentka Kulturního managementu na VŠE v Praze. Herečka Divadla na cucky (hrála například v inscenacích Slečna Julie nebo Černé panny). Její obličej se stal grafickým leitmotivem 16. ročníku Flory.
