aktuality

UŽ JSTE NĚKDY NĚKOHO ZABILI?

Členka Spitfire Company Katja Henriksen Schia s námi chvíli po představení SNIPER´S LAKE i přes zjevnou únavu prohodila za budovou S-Cube několik slov o příbězích uprchlíků a odpustila i to, že slovo refugee se z některých nejmenovaných hlav nadobro vypařilo. K jedné otázce nakonec svolil i umělecký šéf souboru Petr Boháč.



Stály na začátku vaší práce konkrétní příběhy uprchlíků?
Katja Henriksen Schia: Během zkoušení jsme měli workshop, kde jsme debatovali s mnoha uprchlíky, takže v představení je použito hodně jejich příběhů. Nedokážu ale vypíchnout žádné konkrétní místo, kde ty příběhy v představení můžete vidět.

Má každá postava ve SNIPER´S LAKE vlastní příběh?
KHS: Ano. Nemůžu sice mluvit za ostatní, ale já osobně tam mám velmi jasný příběh. Je ale složen z mnoha skutečných.

Je vaše inscenace reakcí na dění na Ukrajině?
KHS: To ne, nedá se to zasadit do konkrétní politické situace.

Cítíte v životě taky nějaké latentní ohrožení?
KHS: V určitých situacích ano, ale nikdy se mi nestalo, že bych musela běžet o život. Tuto zkušenost nemám. Ale u SNIPER´S LAKE jsem mluvila s lidmi, kteří to zažili, vědí, jaké to je. Slyšet jejich příběhy pro mě bylo opravdu velmi silné.

Kde jste našli uprchlíky, se kterými jste mluvili a pracovali?
KHS: To zorganizovala Spitfire Company ve spolupráci s Norskem a myslím, že i s Amnesty International. Byli hlavně z Norska.

Snažila byste se v případě ohrožení zachránit za každou cenu, i kdyby na úkor někoho jiného?
KHS: To je hodně složitá otázka. Samozřejmě bych si ráda představila, že se v každé situaci zachovám nejlíp, jak jen to jde. Ale myslím, kdyby takové skutečné ohrožení přišlo, ovládly by mě instinktivní reakce.

Stalo se někdy, že někdo z diváků na vaši zbraň zareagoval extrémně? Polekal se nebo vykřikl?
Petr Boháč: To nevím, já se snažím hlavně trefit. Vnímám lidi kolem, ale nikdo, myslím, nevykřikl. Ještě přemýšlíme o tom, že to střílení budu komentovat. Kdybych ale měl opravdovou zbraň a přišel bych do Národního divadla, sedl si do poslední řady a postřílel tři lidi, tak by nikoho nenapadlo, že to je doopravdy. V divadle je všechno fake. A já bych pak sbalil tu zbraň a šel bych na tramvaj, a až možná po deseti minutách by zjistili, že to nebylo narežírované. Je to zvláštní případ toho, že „všechno na divadle je hra“. Někdy by to tak ale třeba být nemuselo… Je to opravdu zvláštní. Diváci SNIPER´S LAKE ale asi už podle názvu tuší, že jsem to já, že to je součást hry. Pokud reagují, tak jsou to jen rozpaky.


Za rozhovor děkuje Barbora Chovancová

 


všechny aktuality | home


  Divadlo Konvikt     Statutární město Olomouc     Ministerstvo kultury     Moravské divadlo OlomoucOlomoucký kraj     Česká televize