Couple of Handsome Fools

Tak by jistě Angličané označili pány Regera a Irssiglera a jejich souboj s celým světem v inscenaci Staří mistři. V posledním festivalovém příspěvku do profilové sekce Regie: Dušan D. Pařízek, Wien se přes popelové džungle Afghánistánu a krajiny vnitřního bytí doputovalo na mramorovou podlahu instituce, kterou je třeba zbourat. Ve Starých mistrech se neboří pouze institucionalizovaná, akademiky zakonzervovaná představa krásy, ale otevírá se v nich tu melancholická, tu škodolibá sonda do rozpadu žalem skomírající osobnosti. Dialog dvojice chlapíků, kteří nadávají na všechny aspekty existence, bytí v muzeu a trochu i sami na sebe, je učenou disputací i nekonečným banálním plácáním. Vzájemné napětí z jedné a té samé diskuze postavy žene do vražedných výpadů proti výtvarnému umění a nakonec to vypadá, že se chtějí zabít navzájem, stále však s vědomím, že jeden je důležitou komponentou toho druhého. Místy mezi nimi v rámci slovních půtek dokonce přeskočí až homoerotický náboj.

I kunsthistorici jsou jenom lidé a !dokonce! mají emoce. To jak se v inscenaci subtilně sesazuje majestát akademického mikrosvěta i do sebe uzavřených badatelů, je zároveň vstup do tak křehkého a upřímně tragického kontextu. Staří mistři jsou jako vždy decentní fokus na lidské neštěstí uprostřed dějin i dalších, vnějších souvislostí. Nenesou sice takovou těkavou tenzi, jako předešle uvedená Směšná temnota či Sebeobviňování, přesto je v nich cítit bažení po pravdě.

Mají ovšem ještě jednu podstatnou kvalitu a nebojím se tvrdit, že se týká i dalších Pařízkových prací. Další rovinu, která se výsostně dotýká Rakouska a jeho politického zákulisí, odhalil sám režisér při diskuzi po festivalovém představení. Inscenace je plná detailů, které jsou pro člověka neznalého společenského kontextu rakouských voleb těžce čitelné nebo zcela skryté. Otázka je, zda to vadí. Pochopitelně to posouvá celkové vyznění někam jinam, ale zážitek (sprostě řečeno) to nijak neomezuje.

Přece když dva stárnoucí, jacísi filosofové přicházejícího konce bilancují svůj odchod, je to vždycky síla.

 

Martin Macháček