Rozhovor s Kamilou Polívkovou

Po představení Skugga Baldur jsme si v zákulisí na schodech S-klubu povídali s jeho režisérkou Kamilou Polívkovou o volbě textu, specificích monodramatu i tom, jaké projekty ji v nejbližší době čekají. 

Jedná se o poměrně zajímavou dramaturgickou volbu. Jak jste se k textu Skugga Baldur dostala?

S Terezou Hofovou jsme spolupráci plánovaly už dlouho. Pak z toho ale sešlo, protože se přestěhovala na Island, kde si našla muže a narodilo se jí dítě. Až později sama přišla s nápadem, že bychom mohly adaptovat Sjónův román Syn stínu. To mě nesmírně zajímalo, právě vzhledem k její zkušenosti s životem tráveným napůl na Islandu a napůl v Čechách.

Při práci jste tedy hodně vycházela z její osobnosti?

Dá se to tak říct. Ale díky tomu, že jsme získali grant od Norských fondů, jsem také měla možnost strávit na Islandu docela dost času a poznat ho z jiné stránky, než běžný turista. V rámci přípravy projektu jsme pořádali workshopy s mladými lidmi s Downovým syndromem, potkávali se s islandskou částí týmu, setkali se několikrát i se samotným autorem Sjónem. Jako vždycky, když dělám monodrama, jsem přirozeně vycházela z osobních zkušeností a vnitřního světa Terezy, ale do té inscenace se také promítají mé osobní prožitky a ohromení ze silných kontrastů, které jsou v islandské kultuře i přírodě všudypřítomné.

Jaká jsou pro Vás specifika režijní práce na monodramatu?

Nejvíc mě zajímá právě ta osobní stránka věci. V případě monodramatu se opravdu můžu věnovat člověku, se kterým spolupracuji, velmi intenzivně. Neodkážu to úplně porovnat, protože jsem moc inscenací s více herci nedělala, ale tento způsob práce je pro mě nejpřitažlivější. Nejdůležitější je pro mě herec, živý člověk a jeho osobnost, osobní zkušenost. Zajímá mě, jakým způsobem se jeho vnitřní svět promítá do světa postavy, příběhu, jak souvisí s tématem, kterým se společně zabýváme.

Jak vypadalo zkoušení Skugga Baldur?

Vlastně docela normálně. Scházely jsme se denně asi sedm týdnů v kuse. Na posledních čtrnáct dní přijela islandská část týmu, čili hudebník Ryan van Kriedt, Jón Sæmundur Auðarson - výtvarník a zároveň hudebník - a produkční Orri Einarsson. Ze Studia Hrdinů se stalo skutečně studio v pravém slova smyslu. Ryan si na nepoužívaném schodišti Veletržního paláce postavil nahrávací studio, Jón zase ateliér, kde maloval obrazy a natáčel a stříhal videa. Tahle fáze byla docela speciální. Prožili jsme takhle všichni společně velice intenzivní období a opravdu si to užili. Bylo to skvělé.

Jaké další projekty Vás v nejbližší době čekají?

Teď zkouším se Standou Majerem ve Studiu Hrdinů další monodrama s názvem Herec a truhlář, kde Majer mluví o stavu své domoviny. Text napsal David Zábranský na mou objednávku, respektive Studia Hrdinů a zásadně se to týká současné situace v České republice. Moc se na to těšíme. Souběžně s tímto připravuji kostýmní výpravu k inscenaci Loď bláznů, kterou bude režírovat Dušan David Pařízek ve vídeňském Volkstheateru.

Za rozhovor děkuje Barbora Chovancová

 

KAMILA POLÍVKOVÁ je scénografka, režisérka a kostýmní výtvarnice. V letech 2004 – 2012 působila v Pražském komorním divadle. Pravidelně spolupracuje s režisérem Dušanem Davidem Pařízkem. V současné době je také kmenovou režisérkou pražského Studia Hrdinů, kde doposud inscenovala Den Opričníka, Mileniny recepty, Říši zvířat a Skugga Baldur.