Rozhovor s Katjou Brunner

Po předání letošní Ceny Marka Ravenhilla a představení Kámen (gratulujeme Adamu Svozilovi a Kristýně Kosové!) jsme si před Moravským divadlem povídaly s mladou švýcarskou dramatičkou Katjou Brunner, která kožich letošním vítězům předávala, o jejím „dětském domově pro spisovatele“ i dychtivosti psát.

Jaký je Váš vztah k Marku Ravenhillovi?

Ravenhill je jedním z dramatiků, kterého jsem četla jako vůbec prvního, takže pro mě znamená hodně. Setkání s jeho texty pro mě byl začátek čtení současných her vůbec.

Jste autorkou hry O moc krátkých nožičkách, jejíž inscenaci mohli letos vidět i diváci na Divadelní Floře. Podílela jste se na její přípravě?

Bohužel ne, ani jsem to představení neviděla. O moc krátkých nožičkách jsem napsala už před delší dobou. Mám radost, že ji inscenovali a mrzí mě, že jsem zatím neměla možnost ji vidět. Nejsem si ani jistá, jestli je ještě na repertoáru, ale pokud ano, ráda bych se přijela podívat. Hrají tam skvělé herečky.

Je těžké se - jako mladá dramatička - prosadit?

Psát jsem vlastně začala hodně brzy. Byla jsem v takovém „dětském domově pro spisovatele“. Tedy ne doslova, ale měla jsem hodně příležitostí, z čehož mám velkou radost. Prostě jsem měla štěstí. Jsem dost dychtivá, co se psaní a vnořování  se do tématu týče.

Kdy a jak jste vůbec začala psát?

Když mi bylo asi patnáct let, připojila jsem se k divadelní skupině svých kamarádů. Tam jsem hrála, případně pro ně adaptovala jiné texty a jednou jsem jen tak přinesla svoji vlastní hru. Jim se moc líbila, tak jsme ho zinscenovali. A od té doby píšu.

Uvádějí se Vaše hry ve Švýcarsku často?

Poměrně dost. Hrají se i v Německu, někdy v Rakousku a ve Spojených státech. O moc krátkých nožičkách se taky hrálo před dvěma lety i v Buenos Aires.

Věnujete se divadelní tvorbě i jinak než psaním her?

Čas od času dělám scénická čtení, která si taky sama režíruju. Dřív jsem někdy experimentovala i s principem kolektivní tvorby textu. 

 

 

Katja Brunner je švýcarská dramatička narozená roku 1991. Doposud napsala pět divadelních her. Její texty se uvádějí ve Švýcarsku, Rakousku, Německu, USA i v Argentině. Její hru O moc krátkých nožičkách mohli diváci na Divadelní Floře vidět ve zpracování vídeňského Volkstheateru se Stefanie Reinsperger v režii Calleho Fuhra.