Rozhovor s vítězem Ceny Marka Ravenhilla

Študentské inscenácie sú často inovatívnejšie a zaujímavejšie ako dlhoročné profesionálne štandardy. Len málokedy však dielo, ktoré nevyrastá na dostatočne intenzívne vydupaných doskách zapôsobí na odbornú verejnosť tak, aby sa mohlo uchádzať o významné divadelné ocenenie. V rozhovore s duom tvorcov s DAMU - Adamem Svozilem a Kristýnou Kosovou sme sa rozprávali krátko potom, čo z javiska zostúpili s Cenou Marka Ravenhilla za najlepšiu inscenáciu súčasnej hry. Po alternatívou šmrncnutom bielom kožuchu s internou zásobou bieleho prášku (údajne na pranie), by zatúžil každý.

Cenu Marka Ravenhila dostal Adam Svozil. Vy ste ale na inscenácii hry Denisa Kellyho Rituální vražda Gorge Mastromase pracovali spoločne.

Adam Svozil: Česká divadelní scéna s tím má trochu problém.

Kristýna Kosová: Je to asi tím, že spolupráce v režijním tandemu tady není celkem obvyklá. My to ale společně poměrně často růžně kombinujeme. Třeba tady jsme zapsaní jako adaptace, režie a dramaturgie.

Prečo ste si vybrali práve Denisa Kellyho?

K. K. Drama Rituální vražda George Mastromase bylo pro náš početný herecký ročník ideální a velice flexibilní pro naši úpravu. Hodně jsme si ho přizpůsobovali a rozepisovali narativní text, tak aby dostal příležitost každý z herců. A pak nás to samozřejmě zajímalo i tematicky.

A. S. Téma formovaní identity George Mastromase, který se vzdává svých morálních přesvědčení a následkem všemožných sil se dostává poměrně vysoko v žebříčku společnosti, je skvělé. Bavilo nás to zkoumání vývoje jedince.

V inscenácii pracujete s výrazne štylizovaným, neotreým a veľmi špecifickým divadelným jazykom. Možno už hovoriť o nejakom „vašom“ štýle?

A. S. Ustálenou metodu, která by se dala napasovat na všechno, co společně uděláme, to nemáme.

K. K. A možná je to i dobře. Myslím, že je na to brzo. Vždyť teprve vycházíme ze školy. Naše práce ale začíná již od textu. Režijní koncept a interpretace se projevuje ve fázi úprav a přizpůsobení souvisí s vidinou samotné inscenace. Většinou tíhneme k antiiluzivnějšímu ztvárnění věci. Antiiluzivně jsme dělali už dřív, v Shakespearovi. Ten styl nám vyhovuje a baví nás. 

Ako vnímate rozdiel medzi prácou v profesionálnom divadle a v Disku ako viac-menej školskej platforme?

K. K. Specifikum DISKu spočívá v tom, že tady člověk ze školy většinou poprvé dělá nějakou větší inscenaci. A to muže být celkem stres, protože ví, že musí velmi moudře využít čas, který má k dispozici. Všechno si musí dopředu řádně promyslet.

A. S. V tomhle případě nám ale do karet hrálo, že jsme skvěle znali celý ročník a celkem přesně věděli, kdo má jaké síly a slabiny. Oni zas věděli, jaké máme libůstky. Bylo to takové naše malé hřiště.

Čo pre vás znamená zisk ceny Marka Ravenhila?

A. S. Vnímáme to jako ocenění celého ročníku, který na inscenaci pracoval. Je to pro nás jistým způsobem uzavření kapitoly našich školních let. Jsme samozřejmě rádi, že máme cenu a lidem se inscenace líbí. Možná nám to v něčem i pomůže, v získání více možností. Může to být jistým způsobem příjemná výhoda.

Ako hlavnú cenu ste získali fešácky biely kožuch od renomovaného dizajnového štúdia. Plánujete tento módni hit nosiť?

A. S.  Ne. Ne. Chtěli bychom ho spíše darovat na charitu. Kdyby měl někdo zájem, ať se pokojně ozve.

Dnes je posledný deň festivalu. Máte k nemu nejaký špeciálny vzťah?    

A. S. Jsem původem z Olomouce a proto můžu říct, že zážitky z Flory mě přivedli k divadlu. Viděl jsem tady řadu zásadních inscenací, které mě silně ovlivnili. Divadelní Flora Olomouc je moje životní láska.

 Miloslav Juráni

 

Adam Svozil a Kristýna Kosová sú študentmi absolventského ročníka divadelnej réžie na pražskej DAMU. Majú za sebou viacero divadelných projektov. Inscenáciu Zápisky Malta Lauridse Brigga naštudovali Studio Hrdinů a v rámci cyklu Krátká Dlouhá v Divadle v Dlouhé Vykřičené domy?. Sú čerstvými držiteľmi ceny Marka Ravenhilla za najlepšiu inscenáciu súčasného textu.