MONO

SO 14. 5.

20:30 S-klub

Mia Habib

MONO

Kompani Haugesund

Tyrkysově modrý, strhující komiks odvážné norské choreografky. Politické, kulturní i-historické symboly reprodukované rozličným typem tanečních gest, jež pulsují živým hudebním doprovodem.

NE 15. 5.

11:00 S-klub

VSTUPENKY

Mia Habib

MONO

Kompani Haugesund

choreografie Mia Habib

scéna a kostýmy Olav Myrtvedt

světelný design Ingeborg Olerud

premiéra 23. 1. 2014

účinkují Nuri Ribera Anfinsen, Jon Filip Fahlstrøm j.h., Eva Grainger, Ingeborg Haakonsholm, Eirik Folkedal

hudebníci Linn Frøkendal (původní složení Anne Lise Frøkedal), Ørjan Haaland, Simon Næsse

UPOZORNĚNÍ V představení se používá stroboskop.

„Jsme směsicí chaosu scénářů a situací, dopředu nás žene vůle a instinkty, stejně jako naše nálady a hudba, jsme nápady a ideologie, jsme hrdiny, zamlženou realitou, absurdní fantazií, jsme nestálí, šílení, osamocení, nedaří se nám, jsme lidští i nelidští, jsme staré i nové nápady, jsme monumenty, symboly, umíráme, stárneme, jsme vlastní karikatury, jsme vtipní, jsme vážní, neznáme odpovědi, nevíme, jak to skončí.“ To jsou pocity, které se v divákovi pokouší probudit projekt MONO odvážné norské choreografky Mii Habib. Ta stvořila tyrkysově hravou taneční kreaci zalidněnou postavami, které jsou vystaveny vlastnímu chaosu. A divák v ní může najít nejen komiksová témata, ale i nejrůznější politické, kulturní a historické odkazy, stejně jako variace rozličných tanečních technik.

Prvky živé hudby připomínají garážové kapely ještě z doby analogu, je z ní jasně cítit lidská ruka, což je v dnešní době vzácnost, navíc stojí v kontrastu s postavami na scéně, které jsou vesměs váhavými, apatickými (jen vzácně agresivními) samotáři. V této prázdnotě jsou veškeré akce tanečníků naprosto bezúčelné a každá z nich odkazuje na eklektickou směsici oblíbených obrázků a rozpoznatelných gest od super hrdinů, přes kopulační pohyby, plazení až k amoku.

Luke Forbes

Mia Habib (1980) je tanečnicí a choreografkou žijící v norském Oslo. Její práce zahrnuje performance, výstavy, publikace, semináře, workshopy, mentorství, kurátorství a také se účastní nejrůznějších výzkumů s dalšími umělci, vědci či politickými aktivisty v několika evropských zemích, v Mexiku, Brazílii, Izraeli, Palestině, Madagaskaru, Iráku, Turecku, Maroku, Malajsii a Sýrii. Mia Habib vidí tuto svou cestu jako přirozenou součást tvorby a v minulosti již několikrát navštívila i různé konfliktní oblasti v rámci výzkumné části přípravy svých představení. Její práce je často koprodukována různými organizacemi jako např. DansensHus Oslo, Black Box theatre, Theatre Freiburg, CCN Belfort, CND Pantin (F), deVIR CAPa-Faro (P), Göteborg Dans & Teater festival. Mezi její nejzásadnější taneční projekty patří následující tituly: a couple dance (2009), WE INSIST (2009), who never stumbles/ got no place to fall (2011), HEAD(S) (2012), Why should you gaze on the dance of Shulammite as on the dance of two armies? (2012), MONO (2014), výzkumný projekt BrainDance Days (2014) a performanci „A song to…“ (2015).

Kompani Haugesund sdružuje profesionální tanečníky se silnou vazbou na město Haugesund a jeho okolí. Vzniklo v roce 2011 s cílem propagovat profesionální taneční tvorbu a vytvářet širší diváckou veřejnost skrz workshopy, představení a diskuze nad tanečním uměním. Jejich první celovečerní představení Magenta (2011) se skládalo ze čtyř kratších kusů, které zahajovaly festival Festiviteten v Haugesundu. Následovala premiéra nové produkce složené ze dvou částí s názvem This is Now Mono (2014) choreografů Christophera Arouniho a Mii Habib. Skupina dále pracovala na celé řadě menších projektů. Spolupracovali s organizacemi Festiviteten, Scenekraft, Haugesund Teater, Munor, TV Haugaland, Fartein Valen Festival a dalšími. Kompani Haugesund plánuje další velkou produkci, která bude mít premiéru v roce 2017.

“We are a chaos of scenarios and situations, we are run by will and instinct, we are run by moods and music, we are ideas and ideologies, we are the cracking hero, we are the blurred reality, we are the absurd fantasy, we are volatile, we are insanity, we are loneliness, we fail, we are human and inhuman, we are old and new ideals, we are monuments, we are symbols, we die, we are outdated, we are a caricature, we are funny, we are serious, we have no answers to give, we have no conclusions”. These are the feelings that the project MONO by the daring Norwegian director Mia Habib tries to evoke in the audience. The choreographer created a turquoise cartoon filled with figures meeting their own chaos. The production provides the audience with a great variation of animated film vocabulary and ideas about hero and anti-hero, different political, cultural, historical symbols and gestures as well as variety of dance techniques and schools.

The live music element recalls garage bands from analogue days, a rare example of a very human hand in the performance, contrasting the individual creatures on stage who are largely unempathetic, apathetic (sporadically aggressive) loners. In this void the dancers' actions are without purpose and each one references an eclectic mix of popular images and recognisable gestures, ranging from superheroes to sex acts, crawling to amok.

Luke Forbes

Mia Habib (b. 1980) is a dancer and choreographer based in Oslo. She works at the intersection of performance, exhibitions, publications, lectures, teaching, mentoring and curating as well as engaging in labs and research with artists as well as scholars, political activists and others in several European countries as well as Mexico, Brazil, Israel, Palestine, Madagascar, Iraq, Turkey, Morocco, Malaysia and Syria. Habib sees the journey as an integral part of her work and have several times visited areas of conflicts as part of the research to upcoming productions. Her work has been co-produced by various houses such as DansensHus Oslo, Black Box theatre, Theatre Freiburg, CCN Belfort, CND Pantin, deVIR CAPa-Faro, Göteborg Dans & Teater festival. Among her most important dance pieces, we can mention: a couple dance (2009), WE INSIST (2009), who never stumbles/ got no place to fall (2011), HEAD(S) (2012)…Why should you gaze on the dance of Shulammite as on the dance of two armies? (2012), MONO (2014), a research project BrainDance Days (2014) and “A song to…” (2015).

Kompani Haugesund is consisting of professional dance artists, all with close connections to Haugesund and the surrounding district. It was founded in 2011 and the aim of the company is to to make professional dance more prominent and to create a greater public arena for dance through workshops, performances and dance-related debates. The first full-length performance, Magenta (2011), consisted of four pieces which opened at Festiviteten in Haugesund, followed by a premiere of a new production; a performance in two parts entitled This is Now Mono (2014) by the choreographers Christopher Arouni and Mia Haugaland Habib. The company has worked on a range of smaller projects in between these larger performances. Among these have been collaborations with Festiviteten, Scenekraft, Haugesund Teater, Munor, TV Haugaland, the Fartein Valen Festival etc. Kompani Haugesund are currently planning a new full-length production due to premiere in 2017.