ÚT 17. 5.
22:00 Konvikt / Divadlo K3
 
Katja Brunner
O MOC KRÁTKÝCH NOŽIČKÁCH
Volkstheater Vídeň
Minimalistické zpracování kontroverzní hry mladičké švýcarské autorky, ostře exponující incestní vztah a-fyzické i-psychické formy domácího násilí. Režie: Calle-Fuhr
představení bude uváděno s-českými titulky
 

režie Calle Fuhr

 

hrají Stefanie Reinsperger, Bettina Ernst

 

Když v roce 2009 Švýcarka Katja Brunner napsala ve svých teprve osmnácti letech první divadelní hru nazvanou O moc krátkých nožičkách, strhla na sebe zaslouženou pozornost. Ať již to bylo způsobeno volbou kontroverzní látky nabízející překvapivý pohled na tabuizované téma incestu, zároveň pobouřila formální stránkou i expresivním jazykem svého debutu. Ten podává obraz jedné rodiny, v níž dcera a matka sdílejí tělesnou lásku ke stejnému muž: otci a manželovi. Autorka se tu snaží přesným pojmenováním skutků vyvrátit společenské předsudky a svou pozornost tak zaměřuje také na psychologii oběti, která ale obětí vlastně vůbec nemusí být. V rychlých střizích a s jistotou střídá výjevy extrémního psychického i fyzického násilí, které nepostihují pouze rodinné vztahy, ale celou společnost, čímž hra nabývá nadčasovosti.

Obraz jedné rodiny: otec, matka, dítě. Bezejmenná. Měšťácká. Zaměnitelná. Všechno by se mohlo zdát naprosto v pořádku, ale něco je tu špatně, moc špatně, protože otec je svojí dcerou od prvního dne jejího narození absolutně posedlý. Pro dceru je od jejího prvního nadechnutí tato „bezmezná“ láska otce součást každodenní reality, jeho nesmírná žádostivost normalitou. Matka, která se najednou ocitla na druhé koleji, začne v dceři okamžitě vidět konkurentku, zlodějku jejího muže. Možné úseky této tragédie – narození, první napadení, zoo na mazlení, narozeniny, návštěva u lékaře, sebevražda – zpřítomňují hlasy zvenčí. Kontroverzně promlouvají o rychlých změnách v chování, citových pohnutkách, o moci i bezmoci zúčastněných osob. Pronikání surreálních situací ovšem ukazuje daleko více na vnějšek, na společnost. Není dítě nuceno podvolit se vůli rodičů, chce-li pro ně zůstat plnohodnotným? Navzdory terapeutickému tlachání, kterému je později vystavena, dcera svůj fatální vztah k otci obhajuje. V působivém debutu Katji Brunner se jazyk stává pitevním nožem, který na kousíčky rozřezává tento triadický svět „otec–matka–dítě“, a tím odkrývá také závažné hlubiny lidských vášní jako takových.

Jitka Šťávová, teatroložka a překladatelka


Calle Fuhr (1994) pochází z německého Düsseldorfu, kde hned po maturitě získával praktické divadelní zkušenosti jako asistent režie v Düsseldorfer Schauspielhaus. Na stejné pozici spolupracoval také v rámci Salzburského festivalu (Salzburger Festspiele) a festivalu Wiener Festwochen. Díky tomu měl možnost setkat se s takovými režijními osobnostmi, jako jsou Dušan David Pařízek, Martin Labarenz, Miloš Lolić nebo Guillermo Calderón. Své první samostatné inscenace pak realizoval v Düsseldorfer Schauspielhaus (od roku 2014) a v berlínském bat-Studiotheater, scéně při Hochschule für Schauspielkunst Ernst Busch. Od sezony 2015/2016 získal Fuhr angažmá na pozici asistenta režie ve Volkstheater ve Vídni. Zde pak také realizoval i své dvě samostatné inscenace. S deseti herci nastudoval titul Vzrušující kolotoč podle Kolotoče vzrušujícího pana Arthura Schnitzlera (Der reizende Reigen nach dem Reigen des reizenden Herrn Arthur Schnitzler), který vychází z Schwabovy postmoderní adaptace hry Arthura Schnitzlera Kolotoč (Der Reigen). Pozornost také zaujalo zpracování kontroverzní hry Katji Brunner O moc krátkých nožičkách (Von den beinen zu kurz), tentokrát v komorním obsazení, kde vedle sebe excelují Bettina Ernst a Stefanie Reinsperger. Obě herečky před samotným zkoušením, které trvalo pouze dva a půl týdne, samostatně velmi intenzivně pracovaly s textem a do vznikající inscenace v rámci kolektivní práce ochotně vnášely také své nápady.

 
 
 
 
s podporou
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
When in 2009 the Swiss author Katja Brunner wrote her first theatre play Too Short in the Legs (Von den beinen zu kurz) at the age of 18, she immediately caught well-deserved attention. It might have been caused by the controversial theme offering a surprising view on the taboo of incest, or by the formal side of the text and expressive language. It gives an insight into a family where a daughter and mother share physical love for the same man: a father and a husband. The author tries to upset the social prejudice by clearly denoting the deeds and focusing on the psychology of the victim which actually does not have to be a victim at all. In quick cuts she alternates scenes of extreme physical and psychological violence which do not affect only family relations but also the society as such which gives the production a sense of timelessness.
 

An image of one family: a father, a mother, a child. Unknown. Provincial. Unimportant. Everything seems quite all right but something is wrong, very wrong because the father has been absolutely obsessed with his daughter since the moment she was born. For her, her father's limitless love has been part of everyday reality since her first breath; his unbelievable desire a normality. Mother, who has been put aside starts to see her daughter as a competitor, someone who tries to steal her husband. Possible peaks of this tragedy – birth, first assault, cuddling at the ZOO, birthday, doctor's visit, suicide – are visualised by outside voices. These voices describe in rather controversial way the quick changes in behaviour, emotional incentives, power and powerlessness of the people involved. Surreal situations pervade the story which reports rather about the society and the outside world. Isn't the child forced to submit to his or her parent's will if they want to be a complete person? Despite some therapeutic chit-chats that she has to face later in the story, the daughter defends and protects her fatal relation to her father. The language of this impressive first work of Katja Brunner becomes an autopsy knife which cuts this triadic world of the “father-mother-child” to pieces and uncovers the serious depths of human passion as such.

Jitka Šťávová, theatre expert and translator
 

Calle Fuhr (b. 1994) comes from Düsseldorf, Germany, where he received his first practical theatre experience as an assistant director at Düsseldorfer Schauspielhaus right after graduation. He worked in the same position at the festivals Salzburger Festspiele and Wiener Festwochen. Thanks to this job, he had an opportunity to meet such renowned directors as Dušan David Pařízek, Martin Labarenz, Miloš Lolić, and Guillermo Calderón. He staged his first productions at Düsseldorfer Schauspielhaus (2014) and at bat-Studiotheater in Berlin, a scene which is part of the Hochschule für Schauspielkunst Ernst Busch. Since the 2015/2016 season, Fuhr has been working as assistant director at Volkstheater, Vienna. He staged two independent productions there; the first of them for 10 actors – The Provoking Rondo after the Rondo by the Provoking Mister Arthur Schnitzler (Der reizende Reigen nach dem Reigen des reizenden Herrn Arthur Schnitzler), which is based on Schwab's post-modern adaptation of Arthur Schnitzler's play The Rondo (Der Reigen). His production of the controversial play by Katja Brunner Too Short in the Legs, also caught the attention of the theatre world and in this rather intimate production for only two actresses, Stefanie Reinsperger excels together with Bettina Ernst, who is just as amazing. Both actresses worked very intensively with the text before the actual rehearsals, which took only two and a half weeks, and in the collective process of work were readily bringing their own thoughts and ideas.