Když se věci neustále opakují, nakonec ztratí svůj původní smysl


BARBORA KAŠPAROVÁ


Na dvanácti metrech čtverečních se během třiceti minut odehraje proměna člověka, tanečníka, performera skrze jeho vlastní vnitřní „monstra“. Vědomě s nimi experimentuje. Nechává je působit na své vlastní tělo. Perspektiva malého prostoru jeviště a vydaná energie ho dělá takřka nelidským. Během rozhovoru překládala manažerka skupiny The Symptoms Flóra Kovács.

 

Co se skrývá pod názvem Loop?

Několik věcí. Především ale neustálé návraty a opakování věcí ze kterých nakonec zešílíš. Když se věci totiž neustále opakují, nakonec ztratí svůj původní smysl. Jako když si myslíme, že jdeme stále kupředu za něčím, ale nakonec se dostaneme k bodu, kde jsme začínali.

Jakou pozici má Loop v tvé dosavadní tvorbě? Jak to vypadalo před tímto sólem a jak to vypadá nyní?

Tím vším se navracím k jedné docela nešťastné události, kdy jsem se vážně zranil během jednoho představení. Tohle zranění a posléze léčba vedla k šesti měsícům rehabilitací. Toto sólo je něco jako její důsledek a také rozhodnutí, že chci pokračovat s tancem. Tentokrát se ale chci dostat opravdu do jeho hloubky, k jeho jádru.

Tanečním jazykem stojíš na hranici mezi fyzickým divadlem a tancem. Jaké elementy z každého žánru jsou pro tvoje osobní vyjádření důležité?

Prostředky fyzického divadla jsou stejně důležité jako prostředky tance. Hlavním záměrem je jejich vzájemná rovnováha a jejich spojením vytvořit něco nového. Avšak, dokonce i ve scéně, kde dojde k proměně těla a kde výrazně hraji s mimikou, jde o formu tance, i když realizovanou skrze obličej.

Hraješ roli, vciťuješ se, či jde o gesto?

Neřekl bych, že hraji roli, ale rozhodně je to specifický stav existence. Zajímá mě, co může pohyb ve mně odstartovat, jde o reflexi sebe sama, která vede k tomuto stavu, který je velmi těžké definovat.

Jaké to je být sám sobě choreografem, když pracuješ s materiálem svého vlastního těla?

Rozhodně složité, ale zároveň docela napínavé. V určitou chvíli dosáhneš toho určitého bodu osamění, kdy se neustále pokoušíš naplnit očekávání společnosti a očekávání vůbec.

Spolupracoval jsi s někým? Se skladatelem jistě. Jak tato spolupráce probíhala?

To je trochu podobné tomu, jak se komponuje hudba pro film. Skladatel se podívá na hotovou choreografii a poté k ní složí hudbu. Podle toho, co viděl. Ale samozřejmě je v tom obsažena i jistá míra improvizace. Můj skladatel Balász Barna vytvořil hudební smyčku živě během premiéry a teprve poté byla hudba nahrána.

A co dramaturg? Měl jsi na Loopu člověka, který by ti pomohl najít odstup?

U této choreografie nebyl žádný dramaturg, ale dva pozorovatelé, kteří zprostředkovávali tzv. oči zvenčí. To ale až od posledního týdne před premiérou. Tvůrčího procesu se účastnili až v jeho poslední fázi.

Máš v současnosti nějaká témata, která bys chtěl v budoucnosti realizovat?

Ano, mám v hlavě pár myšlenek a ještě cítím, že by mohly mít aspekt sóla. Možná se na ně zaměřím a půjdu víc do jejich detailů. Je tu ještě hodně věcí k promýšlení.

Co je pro tebe důležité říci tancem, když tvoříš choreografie?

Máme v sobě něco jako stvůry, které jsou založeny na našem vnitřním instinktu. Říkám jim monstra. Ta se neztratí skrze působení společnosti nebo její formu. Zkoušíme je potlačit hlouběji do našeho nitra, abychom se přesvědčili, že neexistují. Zkoušíme je v nás schovat. Což vede vlastně k více válkám ve světě. Smyčka. (smích)

Co pro tebe znamená tanec?

To je vlastně otázka, kterou se právě zabývám. Ještě stále se na ni snažím najít odpověď.

 

 

DÁNIEL SZÁSZ

(*1975) je maďarský tanečník, performer a choreograf. Divadlem se začal zabývat v letech 1993–1997 ve skupině 7mirror Studio Theatre. V souboru KOMPmANIA, jehož členem je od roku 1996, se začal zaměřovat zejména na současný tanec. V jeho pohybovém slovníku jsou patrné vlivy techniky japonského butó dance, kterou studoval u mistra Tadashiho Enda. V současné době je členem tanečné platformy The Symptoms, kde se podílí zejména na hraničních experimentálních dílech, která se pohybují na pomezí mezi fyzickým divadlem a tancem.