Jan Mocek – Táňa Švehlová
ZÁŘÍCÍ MĚSTO
site specific projekt

PÁ 12. 5. — 22.00 Kaštanová 7
SO 13. 5. — 21.15 Kaštanová 7

koncept Jan Mocek, Táňa Švehlová
produkce Praha 14 kulturní

premiéra 13. 4. 2016
45‘ bez přestávky

účinkují Irina Andreeva, Jakub Folvarčný, Marie Švestková


„Budoucnost není, co bývala.“ Paul Valéry

Jak se žije v paneláku? Původně utopický sen architekta Le Corbusiera, který v urbanistickém konceptu Zářícího města snil o „bydlení v zeleni pro všechny“, se proměnil v žitou realitu téměř třetiny obyvatel poválečné východní Evropy. Tři herci, tři videa, tři soundtracky: stejnojmenná experimentální performance skrze příběhy tří obyvatel někdejšího „města budoucnosti“ zkoumá aktuálnost témat kolektivního bydlení a podoby minulých i současných, společenských a individuálních utopií. 

Kdo by alespoň jednou nepomyslel na únik ze společnosti tak, jak ji známe? Utéct z každodenní pracovní rutiny, společenských a ekonomických zákonů, jimž se musíme podřizovat. Kdo by nechtěl alespoň na chvíli žít jinak, přírodě blíž: herec Jakub Folvarčný se rozhodne něco změnit a udělá to teď nebo už nikdy.
Je možné odvrátit blížící se apokalypsu skrze komunitní způsob života? Kolik lidí ji přežije a je možné ještě vůbec něco změnit? Panelák Marie Švestkové dnes večer vypluje jako archa, která ochrání před rozbouřenými živly všechny, kdo o to stojí.
Kde je větší ticho? V centru nebo na periferii, ve městě anebo v přírodě, a kdo je tady vlastně blázen?  Irina Andreeva jako divný soused, který prochází stěnou a pokud je potřeba, otočí panelák naruby i vzhůru nohama.

Performance Zářící město vnáší do divadla nový typ interaktivity. Tříkanálová sluchátka umožňují přepínání mezi třemi paralelními ději; diváci jsou tak postaveni do role „režisérů“ či „autorů“ vlastního představení, které v reálném čase sami (inter)aktivně tvoří.  Simultánním řazením scén stojících ve vzájemných juxtapozičních relacích, se přetváří lineární formát divadelní performance směrem k otevřenému audiovizuálnímu „enviromentu“.  Fragmentarizace celku představení, multiplikuje jeho vyznění a motivuje diváky k hledání a vytváření nových (vlastních) významů, spojení, interpretací. 

Za pozornost určitě stojí samotný koncept a formální i obsahová východiska tvůrců. Na třech kanálech můžeme poslouchat, co se děje za zdmi tří bytů. Pro ty, co v paneláku nikdy nebydleli, se může jednat o docela vzrušující voyeuristický zážitek, navíc podtržen skutečným prostředím chladného domu, ale pro nás – děti sídliště, jde naopak o nostalgické připomenutí každodenní reality.
(…) Byť performeři ve svých výstupech nenuceně vybízejí k přepnutí na „správný“ kanál, je jenom na divácích, které patro je zaujme nejvíc. Můžeme tak se zájmem zaposlouchat do prázdného tlachání, falešného zpěvu nebo neidentifikovatelných zvuků.
Tatiana Brederová, Divadelní noviny, 28. 4.2016

Projekt Zářící město přichází s originálním konceptem, táže se, kde končí veřejné a začíná intimní, hledá specifika života ohraničeného panelovou příčkou a okny, do nichž je vzrušující nahlížet.
Marcela Magdová, Taneční zóna


Projekty Jana Mocka a Táni Švehlové se pohybují na hranici divadla a visual artu. Jejich performance mají charakter zvukových a vizuálních enviromentů, které nabízejí divákům interaktivní zážitek a svobodu interpretace. Od roku 2013 tvoří také videowalky, jejichž tématem je fenomén gamifikace (technika marketingu využívající prostředků počítačových her v neherních oblastech). Pro Národní divadlo vymysleli a naprogramovali interaktivního průvodce Stavovským divadlem na téma života Maurice Maeterlincka – Play Maeterlinck (2016). O rok dříve zablokovali provoz v podzemních garážích Národního divadla videowalkem Play Underground (2015). Projekty uvádějí v rámci vlastní produkční platformy Six Houses.