MIKE MCCAHILL, THE GUARDIAN, 26. 4. 2019

 

Uprchlíci zmítaní ve vlnách globální lhostejnosti.
MANOHLA DARGIS, THE NEW YORK TIMES, 26. 2. 2019  

 

 

Název klaustrofobického dramatu režiséra Wolfganga Fischera odkazuje k antické mytologii, na níž staví a k níž se odkazuje evropská kultura. Styx byla v řeckém bájesloví řeka, jež obtékala podsvětí a tvořila nepřekročitelnou hranici říše mrtvých. Cesta do ní vedla pouze lodí převozníka Charóna. Neměl-li mrtvý minci, musel navždy zůstat na břehu… 

Film Styx se zpočátku rafinovaně tváří jako dokument, ale záhy se překlopí v „morální thriller“. Mistrovsky komponovaná alegorie o naší rozpolcené době a ambivalentním postoji k uprchlíkům se ocitla v užší nominaci na evropskou filmovou cenu LUX, získala čtyři sošky na Berlinale 2018 a vedle hlavních kategorií (nejlepší film, kamera, zvuk) přinesla Německou filmovou cenu také herečce Susanne Wolff, jež ve snímku vytvořila další ze své sbírky psychologicky náročných, filigránsky vykreslených ženských postav.

Hrdinka Rike – 40letá lékařka na dovolené – si plní sen a sama se plaví na své jachtě Atlantikem. Jejím cílem je ostrov Ascension uprostřed oceánu, na kterém chtěl kdysi Charles Darwin vybudovat rajskou zahradu. Idylická plavba na otevřeném moři se ale mění v zápas o vlastní svědomí, když natrefí na zničenou loď plnou uprchlíků. Rike stojí před dilematem, zda popluje dál, jak ji přes vysílačku instruuje pobřežní hlídka, nebo věrna lékařské přísaze neodmítne pomoc lidem v nouzi. Příběh sebevědomé ženy, která zjistí, že lidství končí v mezinárodních vodách, je syrovým podobenstvím současného polarizovaného světa.

Susanne Wolff (1973) je uznávaná divadelní, televizní a filmová herečka, která část své kariéry strávila na scéně Thalia Theater Hamburg (1998–2009) nebo Deutsches Theater Berlin (2009–2016). Zde vytvořila množství významných, mnohdy mužských rolí (Othello, Kreon, Klavigo) pod vedením tvůrců zvučných jmen jako Stephan Kimmig, Armin Petras nebo Stefan Pucher.

Má licenci na kormidlování plachetnice.

 

Rakouský režisér Wolfgang Fischer (1970) studoval psychologii a malbu na Vídeňské univerzitě a film a video na Umělecké akademii v Düsseldorfu pod vedením nizozemsko-americké umělkyně Nan Hoover, průkopnice videoartu a performativního umění. Ve studiích filmové a televizní tvorby pokračoval na Umělecké akademii médií (KHM) v Kolíně nad Rýnem (1996–2001). 

Už jeho filmový debut Was du nich siehst (Co nevidíš) z roku 2009 podle vlastního scénáře vynikal sevřenou, až hororovou atmosférou. V pořadí druhý autorský snímek – komorní alegorický thriller Styx – zaznamenal mezinárodní ohlas (nominace na cenu LUX Prize, čtyři trofeje z Berlinale, Německá filmová cena za nejlepší film, kameru, zvuk i ženský herecký výkon). „Hlavním cílem bylo přinést publiku hluboce emocionální zážitek, navázat s ním emocionální dialog a vznést otázky, kdo jsme, kým chceme a kým musíme v současném světě být,“ přiblížil v rozhovoru pro ČRo Vltava ideu filmu Wolfgang Fisher, jenž s celým štábem strávil 42 dní náročného natáčení na volném moři.