Historie Divadla Neslyším
Soubor Divadla Neslyším vznikl pod názvem Vlastní divadlo Neslyšících v listopadu roku 1997 z absolventů Janáčkovy akademie múzických umění v Brně v oboru Výchovná dramatika pro Neslyšící. Od svého počátku fungoval jako zájezdové divadlo, které za pomoci prof. Zoji Mikotové přebíralo inscenace nastudované v ateliéru Výchovné dramatiky pro Neslyšící na DIFA JAMU i připravovalo vlastní inscenace.
V roce 1998 pak Vlastní divadlo Neslyšících odehrálo 57 představení u nás i v zahraničí (mj. na festivalech Divadlo evropských regionů v Hradci Králové, Dítě v Dlouhé v Praze, Festival na hranici v Českém Těšíně a Umění bez hranic v Praze, ze zahraničních akcí pak spolupráce na dvojhappeningu Lubo Kristka „Láska in circulo vitioso in finito secundi milenii“ v Landsbergu /Německo/ a v Brně, účast na Divadelním festivalu pro děti a mládež v Burse /Turecko/, dále pak na divadelních festivalech ve Francii a v Belgii /Brusel/).
V roce 1999 se Vlastní divadlo Neslyšících zaměřilo na rozšíření svého repertoáru i kontaktů s divadelními festivaly i se skupinami, které k divadlu nemají snadný přístup (sluchově postižení, mentálně postižení, zvláštní školy...). Divadlo odehrálo 31 představení.
Rok 2000: Kromě dalšího rozšíření repertoáru, hostování v tuzemských divadlech, hraní ve školách i účinkování na tuzemských festivalech se divadlo dočkalo uznání ve formě pozvání na významné zahraniční festivaly. Vlastní divadlo Neslyšících účinkovalo na festivalech Europatag v Saarbrücken /Německo/, na Mezinárodním festivalu divadla Neslyšících ve Vídni /Rakousko/ (zde se zúčastnilo také konference věnované problematice divadla Neslyšících v Evropě), dále festivalu Multikids ve Vídni /Rakousko/, Mezinárodním festivalu pro děti v Mistelbachu /Rakousko/, Korczak ve Varšavě /Polsko/ či na Festivalu pohybového divadla v Madridu /Španělsko/.
Rok 2001 navazoval na započaté linie. Spolupráce s Divadlem v 7 a půl přinesla hercům tolik potřebné zázemí. Herci se stali zaměstnanci divadla a získali tak domovskou scénu a lepší podmínky k nastudování inscenací.
Rok 2002 byl pro divadlo přelomovým. Pro časté záměny zkratky divadla VDN s jiným subjektem divadlo změnilo svůj název na Divadlo Neslyším. Dále pokračovalo v započatých liniích: festival Multikids ve Vídni /Rakousko/, festival Létokruhy v Bohumíně, mezinárodní festival Divadelní pouť bez bariér v Ostravě, festival Arteterapie - teorie a praxe v krajinách Višegradu v Banské Bystrici... dále pak představení pro školy a oblastní unie Neslyšících, workshopy, semináře. V červenci 2002 se divadlu dostalo velkého ocenění, a to pozváním na prestižní mezinárodní festival Neslyšících Deaf Way II ve Washingtonu /USA/, kde vystoupilo se dvěma představeními. Členové Divadla Neslyším se také podíleli na přípravě doprovodné videokazety ke knize I. Pavlovičové Divadlo Neslyšících a nové cesty. Koncem roku 2002 se Divadlo Neslyším opět vydává na samostatnou dráhu a zakládá občanské sdružení Divadlo Neslyším. Předsedkyní občanského sdružení se stává Monika Kurincová, dosavadní neslyšící ředitelka Divadla Neslyším.

Kurincová: Máme radost, když mluvíme po svém
Sedmadvacetiletá absolventka brněnské divadelní fakulty JAMU Monika Kurincová se v listopadu loňského roku stala první uměleckou ředitelkou unikátního Divadla Neslyším. To se oddělilo od Divadla v 7 a půl a v současnosti je jediným profesionálním divadlem neslyšících herců v Česku. Sama Kurincová je stejně handicapovaná jako jeho šest členů.
Proč jste se rozhodli odštěpit od divadla v 7 a půl a založit Divadlo Neslyším?
Od dětství jsme byli pod vedením slyšících lidí, kteří za nás rozhodovali, a dnes nastal čas, abychom se vydali na vlastní cestu a sami rozhodovali o tom, co budeme dělat. Je to stejné jako u rostliny, která poléváním vody vyrostla ze semínka a teď přišel čas, kdy vykvete.
Co bylo prvotním impulsem?
Na to je těžké odpovědět, protože ten si již nikdo nevybavuje. Od Divadla v 7 a půl jsme se chtěli oddělit několikrát a vždy jsme váhali, jestli děláme správně nebo ne.
Co všechno realizaci divadla předcházelo?
Od dob studií na JAMU jsme cestovali a hráli různě po světě a sbírali poznatky o fungování divadla. V Divadle v 7 a půl jsme hráli delší dobu a tam jsme se dozvěděli ledacos o provozu divadla.
Budete ve vlastních hrách pokračovat v poetice Divadla v 7 a půl?
Ano, v Divadle v 7 a půl budeme totiž i nadále hostovat. Vložili jsme tam část našich duší, inscenace vznikly také naší zásluhou, a proto nevidíme důvod, proč bychom se jich měli vzdát.(...)
Chystáte se časem vybudovat vlastní divadlo včetně hracích prostorů?
To je náš velký sen a raději o tom zatím nemluvíme. Necháme to osudu.
Co vám při práci dělá největší radost, a co naopak nejvíc práci ztěžuje?
Největší radostí je možnost vyjadřovat všechno, co máme v sobě. Pocity, dovednosti, náš jazyk... Práci nám ztěžuje hlavně hudba a občasný problém v komunikaci se slyšícími kolegy.
Kolik členů má divadlo Neslyším?
Šest. Jsem to já, Honza Fiurášek, Lenka Ryšánková, Mico Hefty, Petra Vaňurová a Ivica Tichá.
Obejdete se úplně bez slyšících herců, manažerů, produkce...?
Jen u telefonu se nikdy neobejdeme bez slyšících kolegů. Jinak ano.

(z rozhovoru s Dorou Kaprálovou, MF Dnes, 31.1.2003)