 |
"...Stalker si vyžádal víc času než Rublev. Ačkoliv to nebyl realizačně náročný film, dal nám zabrat. Z technických důvodů jsme museli přetočit tři čtvrtiny materiálu, změnit kameramana, scénografa. Scénář jsme psali s bratry Strugackými, avšak s povídkou "Piknik u cesty" má málo společného - snad jen název profese přenesený do titulu: Stalker... K ideovému obsahu filmu: mluvíme o tom, že nikdo a nic nemůže člověku pomoci než člověk. Mimo nás není žádné síly, která by nám usnadnila existenci. Člověk sám vytváří jak sebe, tak svou budoucnost. Ve filmu v podstatě účinkují tři postavy - Profesor, Spisovatel a Stalker - v každé jsem přítomen svou částečkou, ale nejvíc sympatizuji se Stalkerem. Připomíná Dona Quijota a jeho drama je dramatem rytíře smutné postavy. Je přežitkem. Je to mamut. Je zmítán city, jaké kultivovaly před sto lety. Je ztělesněním antipragmatismu. Odtud Spisovatelova averze proti němu - chápe ho, ale zakouší vedle něho komplexy méněcennosti. Hlavní hrdina je mi blízký a drahý. Někdy se vymaňuje z mého vlivu - přidělil jsem mu velkou zátěž. Vyjadřuje tu krizi již mrtvé ideje, tu naději. Spisovatel je mi rovněž blízký, ale Stalker je hlubší a vnitřně bohatší... Finální scéna? Děvčátko s telekinetickými schopnostmi? To je prosté. Autoři zde mluví o příští generaci, vyslovují svou zvláštní víru v ní. Je mladší než my, rychleji se vyvíjela, a jsou jí - výhradně jí - vlastní určité schopnosti."
A. Tarkovskij o filmu Stalker
|
