fotografie    |    program    |    konvikt    |    zpravodaj    |    o festivalu    |    english
SO 5. 5. 2007
17.00Divadlo hudby
Dea Loher
TETOVÁNÍ
Činoherní studio Ústí nad Labem
překladPetr Štědroň
dramaturgieVladimír Čepek
scéna a kostýmyDaniela Klimešová
režieNatália Deáková
  
premiéra16. 11. 2006
  
hrajíTereza Hofová
Jaroslav Achab Haidler
Zuzana Onufráková
Kryštof Rímský
Marta Vítů

Něžná hra o hrozných věcech.
Poetický příběh o „trochu jiné lásce“.

V Činoheráku hledají vyšší morální princip
Na první pohled spořádaná rodina. Starostlivý otec, nemocná matka a dvě ne zcela ještě dospělé dcery Anita a Lulu se scházejí u společných večeří a zabývají se řešením starostí. Atmosféra v Tetování Dey Loherové ale věští bouři. V ústeckém Činoherním studiu je nastudovali Natália Deáková a Vladimír Čepek.
Bavoračka Loherová překročila čtyřicítku. Pohybuje se mezi Evropou a Latinskou Amerikou a píše hry. K nám pronikli zatím Adam Geist, Klářiny vztahy a Tetování (před dvěma lety mělo českou premiéru v brněnském Studiu Marta JAMU). Na to, jak znamenitou je Loherová autorkou, zajímají se o ní čeští dramaturgové málo.
Pod tíhou Tíhy
Ukáže se, že otec Wolfgang Tíha, pekař zvaný Peci Wolf (Jaroslav Achab Haidler) za starostlivostí ukrývá despotičnost. Nesnesitelnou. Jeho autoritativnost navíc výrazně překračuje hranice rodinných vztahů. Ukáže se, že žárlivé odmítání nápadníků starší dcery Anity (Tereza Hofova), schovává jeho vlastní incestní poměr s ní.
Vynucuje si ho až do rezignace dcery v podstatě násilím. Matka Juliane, takřečená Psí Julka, trpí proklamovanou alergií na psy, ale protože po odchodu z domu, ve chvíli, kdy rodinné vztahy hrozí přerůst v násilí vyvolávané stále sobečtější uzurpací vlády nad členy rodiny Peci Wolfem, se nechá zaměstnat v útulku pro psy, lze předpokládat, že alergie je pouhou autorskou alegorií na její manželské nesoužití.
Do života Anity nesměle vstupuje vrstevník, květinář Paul Hodnota (Kryštof Rímský). Příjmení, přeložená do češtiny Štědroněm doslovně, a vlastně také povolání aktérů slouží v dramatu Loherové k obraznému vyjádření povah a jejich postavení v příběhu. Anita je těhotná, tuší, že dítě bude jejího otce, odchází za Paulem.
O zrůdnosti inscestu
Tady by mohlo Tetování končit. Autorka ale chtěla vyjádřit víc. Poučena vlastními pobyty v Brazílii, oktrojuje Evropě sdělení, že v tamních, zejména indiánských komunitách nejsou žádnou výjimkou třináctileté, ba ani dvanáctileté matky. Ostře se samozřejmě staví proti zneužívání vlastních dcer psychicky narušenými otci.
Ve chvíli, kdy Peci Wolf ztrácí Anitu, obrátí se jeho pozornost zákonitě k mladší dceři Lulu (Zuzana Onufráková), na první pohled povrchnější, ukáže se ale, že vzdorovitější než rezignovaná Anita. Otec přichází nutit starší dceru k návratu… Všechno se schyluje k osvobození vraždou. Loherová i autoři inscenace výstřel nepřipustí. Nechávají na divákovi, jestli vraždu tyrana postaví v morálním právu nad důsledky jeho prznitelských, psychicky destruktivních činů. A vlastně, koho zastřelí Anita? Paula? Peci Wolfa? Sebe? Je třeba přijít, vidět, rozhodnutí je nám ponecháno. Tetování je napsáno kultivovaně, literárně bohatým jazykem bez zbytečných expresív, o to větší hrůza ale člověka jímá při domýš lení rodinných dramat, která, jak víme, jsou také u nás na pořadu diskusí o dříve tabuizovaných společenských deformacích.
K pocitům zhnusení
A ta kompozice! V pozadí scény Daniely Klimešové rodinné zátiší inspirované Poslední večeří, v popředí, v plném světle, sbližování, reflexe vztahů, v přítmí po stranách monology zoufalství, nenávisti a rezignace.
Již podruhé mi v duši utkvěl talentovaný, altový herecký výkon Zuzany Onufrákové (Natálie ve Třech sestrách, nyní Lulu). Znamenitou figurou je také samolibý, místy až zvráceně oplzlý Haidlerův Peci Wolf. Tereza Hofová postavila Anitu možná až příliš submisivně s ohledem na to, že se dokáže, ale vlastně i nedokáže otci vzepřít. Marta Vítů hraje trpitelku, které život vnutil jako dominantní pocit zhnusení.
Činoherák prožívá další generační výměnu. Řada nedávných hvězd odjela poněkud zapadnout do hlavního města. Obměněná parta hledá, a v případě Tří sester i Tetování zdárně vykračuje.

Jiří P. Kříž, Právo

Tetování je hra jemná a něžná a přesto až mrazivě drsná a tvrdá. Navíc v podání herců Činoherního studia Ústí nad Labem tak přesvědčivě zahraná, že to až bere dech.
Vztah otce a dcery, vztah manžela a manželky, vztah starší sestry k sestře mladší i vzájemný vztah mezi matkou a dcerami, to vše se před diváky odehrává v naprosté syrovosti a odhalené přirozenosti. Chvílemi jsem měl pocit, že ani nesedím v jevišti. Jako by se mi to vše jenom zdálo. Tak dokonale byla ztvárněna iluze místa, času a prostoru.
V té dramatické atmosféře mne až cynicky pobavilo, když někdo v řadě za mnou na adresu představitele pokryteckého otce Jaroslava Achaba Haidlera prohlásil: „..teda, to je ale hajzl!“. Ano, až tak přesvědčivě pojal Haidler svou postavu. Dal do ní obrovský kus poctivého hereckého kumštu – umění, které dělá divadlo divadlem. Jeho herecký projev byl natolik bezchybný, že by si za svůj výkon zasloužil nominaci na Cenu Alfréda Radoka.
Stejnou chválu musím pět i na herectví Terezy Hofové. Díky ní se hra stává tak tragickou a morbidní, že je to chvílemi až k nevydržení. Její etudy plné zoufalství a bezmoci, vystřídané chvílemi štěstí a lásky, se na hodně dlouhou dobu zapíší do paměti nejednoho diváka.
Ani další dvě dámy na jevišti, Zuzana Onufráková a Marta Vítů, nijak nezaostávají za svými výše jmenovanými hereckými kolegy. I jejich postavy jsou zahrány naplno a s obrovským nasazením i ony podávají ve svých rolích stoprocentní výkon. Stejně tak Kryštof Rímský. On jediný je jakýmsi světlým oživením v této hře plné tragiky a neštěstí.
Absolutní spokojenosti z perfektního divadelního zážitku ubírá body jednak dost ostře svítící, a tím i diváky oslňující, zářivka v pozadí scény a občas, ale skutečně pouze občas, i problémy s akustikou prostoru pro hostující herce. Tu a tam jim nebylo zrovna dvakrát rozumět.
Kostýmy Daniely Klimešové a zejména režie Natálie Deákové jsou tou správnou pomyslnou třešničkou na dortu. Kostýmy nenásilně a přirozeně podtrhují charaktery jednotlivých postav a zejména pak ženská režie dává celé inscenaci onen tajemně dramatický genius loci.
Zkrátka a dobře, budete-li mít možnost vidět inscenaci Tetování v podání uměleckého souboru Činoherního studia Ústí nad Labem, pak neváhejte a jděte se podívat. Je to drama, které rozhodně stojí za to!

Pavel Klejna, REcenzeCZ

 

www.cinoherak.cz
fotografie    |    program    |    konvikt    |    zpravodaj    |    o festivalu    |    english