fotografie    |    program    |    konvikt    |    zpravodaj    |    o festivalu    |    english
PO 7. 5. 2007
17.00Konvikt / filmový sál
SLONÍ MUŽ
Velká Británie, USA / režie David Lynch / 1980
The Elephant Man
scénářEric Bergren
kameraFreddie Francis
hudbaJohn Morris
hrajíAnthony Hopkins (dr. Frederick Treves), John Hurt (John Merrick), Anne Bancroftová (paní Kendalová), John Gielgud (Carr Gomm, ředitel londýnské nemocnice), Wendy Hiller (vrchní sestra), Freddie Jones (Bytes, majitel Sloního muže) a další
/ 124 minut

Sloní muž je po Mazací hlavě druhým celovečerním filmem kronikáře temných stránek duše, Davida Lynche. Hlavní postavou příběhu inspirovaného skutečnými událostmi je John Merrick, člověk s exotickou deformací (neurofibromatóza), která jej předurčila k vyloučení ze společnosti a údělu výstavní zrůdy. Merrick je jako velmi atraktivní článek neobyčejného panoptika držen despotickým Bytesem v jeho bizarní a voyeurské družině – pro pobavení a výdělek.
Možné vysvobození Merrickovi nabízí Dr. Treves (Anthony Hopkins), který jej za značné odstupné získává pro „medicínské účely“. Zdánlivě zaostalé monstrum, předurčené k osudu pouťové atrakce, se ukazuje být vzdělaným a gramotným člověkem, který se marně snaží etablovat jako lidská bytost se všemi právy a náležitostmi. Merrick je však anoncován jako pouťová kuriozita a dostává se mu tak rozměru legendy, jejímuž šíření Treves nemůže zabránit.
David Lynch filmem Sloní muž vytvořil svíravé psychologické drama s výrazným humanistickým akcentem a skeptickým stínem. Merrick je zredukován jako lidská bytost na pouhou atrakci, objekt bez emocí, vhodný pouze k vystavování. Lynch zde představuje ohromný zápas mezi dvěmi deformujícími společenskými silami, zábavním průmyslem a medicínou. Obě společenské síly vytvářejí ze sloního muže mýtus upotřebitelný v jejich oboru – medicína v podobě Dr. Trevese a showbussiness v podobě Bytese a jeho panoptika decimují Merrickovu lidskou jedinečnost a charakter. V dekadentním prostředí zašlých šantánů, cirkusů a salónů na konci 19. století se tragicky uzavírá příběh ztráty lidské sebeúcty a důstojnosti.
Sloní muž je obžalobou deformujících institucí, které jsou v radikálním rozporu se svobodou jednotlivce. Sloní muž je elegií jedince tragicky degradovaného společností, která tak manifestuje svou masovou fobii z odlišnosti a terapeuticky se ji snaží integrovat nebo eliminovat.

Pavel Bednařík

Se svým pětimilionovým rozpočtem byl Sloní muž dvěstěpadesátkrát dražší než Lynchův debut Mazací hlava. Výkonný producent filmu Mel Brooks (jehož žena Anne Bancroft ve filmu hraje) musel bojovat, aby vedoucí studia uznali Lynche jako režiséra filmu. A tento boj měl svůj smysl; film je geniálním dílem, které je skvěle natočené a dojemné zároveň a Lynchovo jméno rozšířilo po celém světě.

Jürgen Müller, Best Movies of the 80's

Lynch si mohl vybrat vývoj vztahu mezi Merrickem a jeho medicínským sponzorem Dr. Trevesem, jako pouto podobné vztahu doktora a dítěte v Truffautově Divokém dítěti (L'Enfant terrible). Také se mohl soustředit na Merrickovo osobní vyrovnávání se se svou neschopností sžít se s normální společností, jako v Kasparu Hauserovi Wernera Herzoga. Místo toho Lynch portrétuje a oslavuje důstojnost Merricka jako člověka.

Roger Ebert, Chicago Sun Times

David Lynch (*1946) absolvoval výtvarné umění na Pensylvania Academy of Fine Arts ve Philadelphii. Už během studií se začal zabývat filmovou tvorbou a svůj druhý krátký film Abeceda (Alphabet) natočil s podporou Amerického filmového institutu. Na základě tohoto filmu byl přijat na Centre of Advanced Film Studies v Los Angeles. V roce 1976 natočil svůj nízkorozpočtový psychedelický debut Mazací hlava (Eraserhead), hlavním zlomem byl ovšem Sloní muž s osmi nominacemi na Oscara. Po dvojici úspěšných filmů Modrý samet (Blue Velvet, 1986) a Zběsilost v srdci (Wild in the Heart, 1990) se věnuje projektu jednoho vyšinutého městečka ve filmu a seriálu Twin Peaks. V devadesátých letech realizuje další studie odhalující temné stránky nevědomí – Lost Highway (1996), Mulholland Drive (2001). Od intencí autorského psychoanalytického sebezpytu se vzdaluje pouze v roadmovie stárnoucího muže Příběh Alvina Straighta (1999). V dalších projektech se však opět vrací k obsedantním tématům a motivům (TV seriál Rabbits nebo animovaný cyklus Dumbland).

fotografie    |    program    |    konvikt    |    zpravodaj    |    o festivalu    |    english