scénář	Damjan Kozole
kamera	Radoslav Jovanov
střih	Andrija Zafranović
hudba	Igor Leonardi
hrají	Peter Musevski (Ludvik), Aljoša Kovačić (Rudi), Primož Petkovšek (Rajč), Valter Dragan (Drago), Aleksandra Balmazović (Angela), Vladimir Vlaskalić (Geri) a další
	/ 87 minut

Krško je malé slovinské městečko, sousedící s Chorvatskem, které je známé pouze svou jadernou elektrárnou, papírenskou výrobou a plochodrážním stadionem. Otrlý a protřelý Ludvik, bývalý motocyklový šampion, pocházející z tohoto demotivujícího prostředí, se živí transportem imigrantů na italsko-chorvatské hranice. Jeho životním krédem je přežít a „pasažéři“ jeho kamionu jsou pro něj pouhým zbožím, za které dostává zaplaceno.
Jednoho dne je Ludvikovi přidělen naivní a nezkušený závozník Rudi, který neochotně poznává cynické prostředí převozníků „náhradních dílů“. Ludvik se rozhodne provést Rudiho školou života a vychovat z něj skutečného „chlapa” – tráví s ním veškerý volný čas, společně obrážejí bary a hospody, až Rudi přivykne amorálnímu a netypickému zaměstnání a zvykne si na zvířecké zacházení s lidmi plnými naděje na život „tam na Západě”. Rudi se nakonec plně oddá svému novému životnímu úkolu a postupně začíná přerůstat svého mistra...
Snímek Náhradní díly Damjana Kozoleho čerpá nehostinnou atmosféru z prostředí zapadlého maloměsta s vysokou nezaměstnaností a vyhaslou slavnou minulostí. Téma transportů imigrantů zprostředkovává s rezervovaným a provokativním sarkasmem, který je rovněž životním údělem dvou hlavních postav, ztracenců Ludvika a Rudiho.
Kozoleho film je příspěvkem k diskusi o měnící se globální tváři světa, kde se neprostupná hranice prosperujícího, racionalizovaného světa dostatku a blahobytu pomalu posouvá na východ, aby pohlcovala stále větší množství běženců z východní Evropy a arabského světa.
Stejně jako Michael Winterbottom v paradokumentu Do tohoto světa (In This World, 2003) se i Kozole zabývá otázkou neprostupnosti dvou kultur, mezi nimiž vede temná a špinavá pupeční šňůra ilegálních převodů a transportů. Mnozí utečenci s vidinou života zbaveného utrpení a bídy končí právě jako náhradní díly západní společnosti, která sice dekrety vyhlašuje přítrž imigračním vlnám, ovšem v tichosti toleruje příživnické obchody s lidskými bytostmi.

Pavel Bednařík

Kozole nás zasvěcuje do denní rutiny Ludvika a Rudiho, zejména v průběhu nekonečných hodin čekání v náklaďácích, barech a skladištích. Dramatické momenty, jako drsné donucovací metody vůči Makedonce, která své tělo nabízí za jídlo a léky, nebo popis situace, v níž se africká rodina dusí v přívěsu kamionu, jsou šokující právě proto, že jsou prezentovány jako banální příhody.

Tom Dawson, Channel 4

Damjan Kozole (*1964) vyrůstal v Kršku, kam je situován i příběh Náhradních dílů. Žije a pracuje v Lublani, kde už jako dvaadvacetiletý natočil svůj první hraný snímek Usodni telefon (Osudový telefon, 1987), který je považován za první nezávislý film natočený v bývalé Jugoslávii. Jeho (především) nízkorozpočtové filmy Remington (1988), Stereotip (Stereotyp, 1997) a Porno film (2000) byly uvedeny na řadě mezinárodních festivalů. Film Rezervni deli (Náhradní díly) byl přijat v roce 2004 do soutěže Berlinale. Damjan Kozole je také tvůrcem krátkometrážních snímků a scenáristou.