dramaturgie	Jana Pilátová
scénografie	Helena Štouračová a Kristýna Patková
hudba	Divadlo Continuo a Martin Mišík
režie	Pavel Štourač
premiéra	12. 3. 2008
účinkují	Alžběta Kostrhunová Ewa Zurakowska Soňa Capková Tomáš Mischura Martin Mišík

Lidová balada patřila vždy k základním inspiračním zdrojům Divadla Continuo. Z této inspirace vzešly také první loutkové inscenace divadla — Balada o Jakubu Krčínovi, Mrakavy i Legenda o princi Filipovi. Ani z dalších inscenací, které Continuo realizovalo — ať již na ulici, v klasickém divadelním prostoru, ve svém divadelním šapitó či v netradičních interiérech — tato inspirace nikdy nezmizela. Mísila se s poetikou nového cirkusu, pohybového a loutkového divadla a společně s nezaměnitelnou vizualitou vykrystalizovala v originální estetiku, kterou divadelní kritika začala označovat jako „Středoevropská snová poetika“.
Po více než deseti letech se tvůrčí tým Continua pod vedením režiséra a uměleckého vedoucího Pavla Štourače a jeho spolupracovnic — kmenových výtvarnic divadla Heleny Štouračové a Kristýny Patkové a dramaturgyně Jany Pilátové — vrátil ke kořenům lidové balady v inscenaci Vrba. Ta vznikla na základě stejnojmenné básně Karla Jaromíra Erbena ze sbírky Kytice.

Je jen zdánlivým paradoxem, že pohybové a výtvarné Divadlo Continuo vyšlo při vzniku svého nového titulu z básně, jež vyniká vybroušeným jazykem, zvukomalbou a přesným rytmem. Za Erbenovým úsporným textem se skrývají nepřeberně bohaté vrstvy magické obrazivosti, hudebnosti a dynamického pohybu. Inscenace Vrba se téměř doslovně drží Erbenovy předlohy. Text krátké balady se v inscenaci objeví prakticky celý. Jevištní podoba básně v interpretaci Continua se však snaží odkrýt neviditelné pozadí textu a zhmotnit tušené vrstvy balady ve snových obrazech a poetických vizích. Přísný řád básně pak poskytl inscenaci nejen rytmus pro textovou interpretaci, ale stal se i základním vodítkem pro tvorbu fyzických partitur všech účinkujících. Příběh se odvíjí v ostrých dějových střizích na pozadí hudební kompozice, jež pracuje s ozvěnami lidové písně, které rozvíjí v nečekaných variacích.

Rozpor ve vnímání světa muže a ženy, spor rozumu a srdce, konflikt racionality a intuice vytváří permanentní napětí celého příběhu. Motiv zoufalé lidské snahy pochopit nepochopitelné, neodbytná potřeba vědět, vlastnit a vládnout bez respektu k druhému člověku a bez pokory vůči tajemství, pak dávají příběhu tragický rozměr.

Inscenace Vrba je podobenstvím o světě, jenž přesahuje naše vnímání. Při pokusu o jeho pochopení narážíme na své vlastní hranice, při pokusu uchopit jej zažíváme svoji omezenost, danou naším lidstvím, při pokusu ovládnout ho, způsobujeme katastrofu...