choreografie	Mirka Eliášová
tvorba a tanec	Martina Lacová, Andrea Lamešová, Jiří Lössl
hudba	Jiří Jakl
kostýmy	Renata Weidlichová
světelný design	Vladimír Burian
premiéra	6. 11. 2007

Všechno, co děláme, okolo čeho se pohybujeme a co přitahujeme, je pouze ZRCADLENÍM něčeho v nás, naší osobnosti. Jediný, kdo může něco změnit, jsme my sami.
Choreografie vznikla v úzké spolupráci s tanečníky, kdy jsme společně na zkouškách hledali vše, co souvisí s tématem zrcadlení. Je to choreografie, která se dotýká nás samotných a odráží naše životní zkušenosti.

Mirka Eliášová

Námět choreografie vychází z životní situace člověka, který je zacyklen ve stereotypech všedních procesů, přestává vnímat věci kolem sebe a reagovat na podněty, které ho chtějí z jeho strnulosti vytrhnout. Zajímavým aspektem představení je také výběr interpretů, kdy nejmladšího a nejstaršího od sebe dělí celá jedna generace a třetí se nachází někde uprostřed. Tento zajímavě věkově poskládaný trojúhelník nabízí pestrou skladbu různorodých tanečních i životních zkušeností a stanovisek.

Mirka Eliášová patří k vyzrálým českým choreografům, kteří se věnují současnému tanci. Pracuje především s technikou kontaktní improvizace a její tvorba vychází z principů Williama Forsytha pro práci s prostorem. Její díla jsou charakteristická osobitým vtipem, vysokou citlivostí a vytříbenou hudební složkou. Její choreografie a taneční filmy byly prezentovány na festivalech a přehlídkách v České republice i zahraničí a získaly řadu ocenění.
Vyučuje kontaktní improvizaci na katedře tance pražské AMU. Jako asistentka choreografie spolupracovala se současným šéfem baletu Národního divadla Petrem Zuskou nebo choreografem Janem Kodetem.

Že tanec zrcadlí pohnutky naší mysli a že vlastně každá choreografie je jakýmsi odrazem kontextu vnitřních pnutí zainteresovaných a jejich vnímání okolního světa, se stalo zcela konvenčním pravidlem divadelního tance a toho současného o to více. Tanečníci a choreografové ventilují své myšlenky v obrazech a prorážejí nimi pomyslnou hranici mezi hledištěm a jevištěm. Předposlední premiéra tohoto roku v divadle Ponec, která proběhla 6. a 7. listopadu 2007, dala svým názvem Zrcadlení univerzální možnost vnímání těchto imaginárních nábojů dle vlastního uvážení.
Mirka Eliášová, autorka projektu, staví už tradičně své choreografie na intenzivní tvůrčí spolupráci s interprety. Tentokrát volila tři rozdílné osobnosti s rozdílnými tanečními zkušenostmi, ale zároveň s velkou společnou touhou být opravdovou součástí díla, ne jen „figurkou na place“.
Nutno podotknout, že to prospělo oběma stranám. Mirka Eliášová obohatila svůj choreografický slovník o nové výrazové prostředky (nebo možná spíš o ty zapomenuté). Novou polohu interpretace musela hledat i Andrea Lamešová. Po několika abstraktních tanečních rolích za poslední dobu měla možnost uplatnit i konkrétnější formy jevištního vyjadřování. Dokonale se doplňovala se svou ženskou částí „alter ega“ Martinou Lacovou a rozložení pozornosti mezi obě tanečnice jí (ač to zní jako paradox) v jejím úkolu výrazně pomohlo.
Martina Lacová po množství studentských choreografií, ve kterých byla často až zneužívána, v Zrcadlení vykvetla v opravdovou tanečnici vyvinutou nejen po stránce technické, ale i výrazové. Trio, neboli odraz či obraz v zrcadle, doplňoval Jiří Lössl, čímž dal o sobě opět vědět jako tanečník-interpret v jiném než improvizovaném či autorském projektu. Lössl oplývá silným jevištním charisma, které se choreografce podařilo dokonale rozvinout.
Mirka Eliášová má velký cit pro jednoduchou krásu jednoduchých věcí. Ať je to čistota tanečního vyjadřování nebo výtvarné řešení scény.

Zuzana Smugalová, tanecniaktuality.cz / 16. 11. 2007