režijní spolupráce	Petr Boháč
hudba	Matouš Mef Hekela
světla	Martin Špetlík
kostýmy	Monika Roženková
premiéra	29. 9. 2007
hrají	Miřenka Čechová a Radim Vizváry

Představení On the Dark Road je vystavěno ze snů a z imaginací, jež byly rozpracovávány ve volných improvizacích. Divák je uveden do jakési fiktivní obrazárny, v níž se objevují a zase ztrácejí jednotlivé obrazy smrti. Imaginace ukončuje a rozvíjí další imaginaci a příběh existuje pouze v samotném procesu rozvíjení. Jedním z nejdůležitějších divadelních prostředků je nabízená nedořečenost, která si vyžaduje divákovu individuální představivost a zkušenost.
Vydejte se s námi za tajemstvím temné cesty, o které nikdo neví, kde končí...
Nahlédněte do světa, ve kterém lidské hříchy ožívají jako neškodné groteskní bestie, do světa na konci cesty…
Na co myslí Smrt v okamžiku, kdy si nás bere s sebou?

A jaký je ten její svět? Stejně bizarní a malicherný jako ten náš?
Ale co když se Smrt, s tváří dítěte, na chvíli zasní a zapomene na svou práci…
… čas se zastaví, člověk křehne, předměty ožívají…
Být na konci cesty je vzrušující a nebezpečné zároveň.
Tímto představením Theatro Pantomissimo vykračuje k nové formě nonverbálního vyjádření, které v sobě spojuje prvky fyzického divadla, tance a pantomimy a zároveň se inspiruje odlišným pojímáním tělesnosti, než ze které vychází evropská pantomima.
Postupy japonského tance butó propojili s tradicí evropské pantomimy a s filmovými principy. Vznikl tak naprosto ojedinělý dynamický a vizuálně přitažlivý tvar, který přestupuje hranice stylů.
Před očima nám vyvstávají zvrácené obrazy jak z galerie Markýze de Sade. Zde se uplatňuje až filmová výtvarná zkratka. Sadomasochismus je například předváděn s opravdovým flákem masa, kterým performerka v červeném latexovém kabátku bičuje svou (sexuální) oběť.

Není však jen erotickou pomůckou, z flákoty se stává i loutka, dudlík přivěšený na krku mladičkého děvčátka či paruka. Nejde tu ani v nejmenším o prvoplánově perverzní a jinak „zajímavé“ scény, které by měly vyvolat odpor, ale o nápaditě obrazivé záblesky vycházející odněkud z našeho podvědomí. Po jevišti se volně prochází groteskno a absurdita, které vyvolávají smích publika. Z filmového světa nám na mysl mohou přijít například stylově podobně ladění Švankmajerovy Šílení. On the Dark Road je v mnoha směrech zjevením. Nesporný úspěch ji určitě čeká na festivalech a doufejme, že také těch zahraničních.

Markéta Faustová, Taneční zóna / 12. 10. 2007