Alex Callier — basová kytara

Raymond Geerts — kytara

Geike Arnaert — zpěv

…nemohu se zbavit dojmu, že pro Hooverphonic pořád ještě výsledek jejich snažení není primárně „prací“, prostředkem obživy, nutností naplnit smlouvu. Snad i proto působí tak lehce, nenásilně, neupachtěně a vzdáleně většině produktů showbusinessu. Že to zní až neskutečně nadneseně? To jste je asi ještě neslyšeli, že?

Antonín Kocábek, musicserver.cz

…ze všeho nejlepší ovšem bude brát tuhle kapelu jako velice svébytný originál, který se z frankofonní oblasti dokázal prosadit prakticky do celého světa.

Jiří Matějů, Vltava.cz

Jako kdyby na vás dýchl duch vlastní minulosti. Není zbytí, přivlastníte si nářky Geike o zklamání zahalené do nových skotačivých melodií (You Hurt Me) i symfonického backgroundu (No More Sweet Music). Výsledek? Nekončící aplaus, a to i po třetím přídavku, kdy kapela utírala slzu dojetí. Srdečným Belgičanům se povedlo to, co u našeho publika málokomu. Vzbudili emoce.

Report, Martina Moudrá

Hooverphonic mají základnu v Belgii, v malé zemi s velkou hudební scénou a tradicí open air festivalů datujících se od roku 1959. Mezinárodní hudební veřejností začali být vnímáni v momentu, kdy byla jejich píseň 2 Wicky vybrána do filmu italského režiséra Bernarda Bertolucciho Stealing Beauty. Od této chvíle je jejich hudba slyšet po celém světě…

Již debut Hooverphonic z roku 1997 A New Stereophonic Sound Spectacular vyšel z kořenů trip hopu, během následujících pěti let, kdy vydali další tři alba, vtiskli tomuto stylu svůj osobitý ráz. V roce 2001 vystupovali jako hlavní hvězdy na festivalu Wechter před padesátitisícovým publikem. V roce 2003 pak vydali album Sit Down and Listen to se smyčcovým kvartetem, na které navázalo turné s více než 60 koncerty v devíti zemích.

Hooverphonic již deset let koncertují v neměnné sestavě. Baskytarista, autor písní a producent, Alex Callier, je spolu s kytaristou Raymondem Geertsem hlavní tvůrčí silou kapely. V roce 1997 se dali dohromady s Geike Arnaert, která nahradila Lies Sardonius a ve svých sedmnácti letech dotvořila konečnou podobu a zvuk Hooverphonic.

Koncerty Hooverphonic vynikají svou autentičností, podmanivou náladou a schopností vzbudit silné emoce. Ačkoli má kapela s křehce působící zpěvačkou potenciál vyprodávat velké koncertní haly, nejlépe se cítí v klubech, kde uplatňuje svoji nestandardní schopnost kontaktu s publikem.

diskografie

1997 A New Stereophonic Sound Spectacular
1998 Blue Wonder Power Milk
2000 The Magnificent Tree
2002 Hooverphonic Presents Jackie Cane
2003 Sit Down and Listen to Hooverphonic
2005 No More Sweet Music (2CD)
2006 Singles 96-06
2007 The President of the LSD Golf Club