ÚT 20. 5. 2008


17.00Konvikt / filmový sál
KAFE A CIGÁRA
USA 2003 / režie Jim Jarmusch
Jedenáct povídek, litry kávy, hromady cigaret a jedno režijní zamyšlení nad půvabností kavárenské kultury.
Coffee and Cigarettes
scénářJim Jarmusch
kameraTom DiCillo, Frederick Elmes, Ellen Kuras, Robby Müller
střihJim Jarmusch, Terry Katz, Melody London, Jay Rabinowitz
hudbaAntony J. Ciccolini III. (supervize)
hrajíRoberto Benigni (Roberto), Steve Buscemi (Steve), Iggy Pop (Iggy), Alfred Molina (Alfred), Bill Murray (Bill) a další
96 min

… a zapomenout nesmíme samozřejmě na dialogy, které si Jarmusch píše sám. Jsou dokonalou směsí bizarnosti, absurdity a pečlivě odpozorované skutečnosti. Stylovější filmový začátek roku si ani nemůžeme přát.

Vojtěch Rynda, 4men

Vybraná a efektivní cool poloha Jima Jarmusche prostupuje tento lyricky zábavný shluk jedenácti povídek.

Peter Travers, Rolling Stone

Od 80. let si Jim Jarmusch jen tak pro vlastní potěšení natáčel krátké skeče, tématicky propojené atributy kávy a cigaret. Jednotlivé epizody udržoval — přes časový odstup mezi jejich vznikem — ve stylové a atmosférické jednotě.
Všechny příběhy jsou snímány minimalisticky čistou černobílou kamerou, omezují se na dva až tři různé záběry na sekvenci a důsledně je dodržena kavárenská stylizace prostoru. Jarmusch své postavy posazuje do různých pohostinských zařízení — od těch ušmudlaně laciných až po nablýskaně luxusní. Divák postupně vstupuje do jedenácti různých kavárenských výjevů, kde se střetávají rozliční lidé. Spojuje je fakt, že holdují konzumaci nikotinu a kofeinu, rozděluje je však neschopnost dorozumět se a navázat opravdový dialog.
Nad hrnečky s kávou a bizarně přetékajícími popelníky se odehrávají rozhovory, vystihující svou podstatou (ne)možnost vzájemné komunikace a mapující typy postmoderních potměšilostí, kterými představitelé americké nezávislé scény operují. Na Lynchovu fascinaci technologiemi a prací strojů v Městečku Twin Peaks upomene konverzační výjev, v němž nesmělý mladík předvádí své vyvolené technický vynález, sestrojený podle původního náčrtku Nikoly Tesly, aby byl následně potupen, neboť dívka rozumí odborným aspektům problému lépe než on. Steve Buscemi v roli číšníka s utkvěle pěstovanou konspirační teorií o Elvisovi zase evokuje slavnou zahajovací debatu okolo stolu z Tarantinových Gaunerů.
Zdaleka nejčastěji Jarmusch intertextuálně používá sám sebe, čímž navazuje specificky hravý intelektuální kontakt s divákem, který má možnost jeho narážky dekódovat. Pro ilustraci jmenujme scénu, v níž má rapper RZA na hlavě čepici s nápisem Ghost Dog: Cesta samuraje, což je Jarmuschův dřívější film, k němuž navíc RZA složil hudbu. Jiný takový příklad představuje fotografie herce Lee Marvina v pozadí jedné ze scének (režisér je totiž členem klubu, jenž sdružuje lidi, kteří soudí, že vypadají jako Lee Marvin...).
Další libůstkou filmu Kafe a cigára je, že mnozí z herců či hudebníků představují sami sebe. Dialogy často smazávají hranici mezi improvizací a pevným scénářem, nelze nahmatat předěl mezi dokumentem, hraným snímkem, fikcí a manipulací, mezi bohapustým, byť vtipným tlacháním a důsledně řízenou filozofií absurdity. Jarmusch jednoduché varianty nenabízí.

Kateřina Surmanová

Jim Jarmusch (*1953) od dob studií náruživě obdivuje styl francouzské kinematografie a sám je představitelem amerického nezávislého filmu. Jeho specialitou jsou meditativní a plíživé pasáže, vrcholící absurdním a překvapivým zvratem. Režijní ostruhy si vysloužil hloubavým a bizarním antiwesternem Mrtvý muž, kde hlavní roli ztvárnil Johnny Depp, své kvality definitivně prokázal příběhem nájemného zabijáka se samurajským kodexem cti Ghost Dog: Cesta samuraje. Za své snímky sklidil četná festivalová ocenění (především na MFF v Cannes). (KS)