scénář | Ivan Arsenjev |
kamera | Jaromír Kačer |
střih | Alois Fišárek |
hudba | Vojtěch Havel, Irena Havlová |
hrají | Pavel Landovský (Kokeš), Václav Koubek (Holoubek), Eliška Sirová (Anna), Jana Dolanská (Hudlerová) a další |
87 min |
Po vizuální stránce se jedná o úctyhodné dílo. Kameraman Jaromír Kačer buduje v krajinných panoramatech osobitou syrovou atmosféru.
Pavla Bergmannová, katalog Artfilm
Jsem Vojnárovi vděčný, že ukazuje, že film může být také uměleckým dílem a ne jenom bezduchou zábavou. Kolik takto pojatých snímků u nás po roce 1989 vzniklo?
Pavel Ries, www.csfd.cz
Arsenjevova první verze příběhu o zasuté osadě v šumavských lesích podléhala pečlivému a několikanásobnému přepracovávání v koordinaci s režisérem, než oba pánové usoudili, že filozofující a nesměle plynoucí tok záblesků získal parametry filmovatelnosti. Někteří kritici, zvláště ti zahraniční, se odvažují přirovnávat Vojnárův přístup k látce k subtilnímu poetismu režijních géniů Alexandra Sokurova (Ruská archa, Otec a syn) nebo Bély Tarra (Satanské tango, Werckmeisterovy harmonie). Baladu o hledání sebe sama zasadil Vojnár do hlubokých hvozdů Šumavy, mezi divoce proudící bystřiny a vzpínající se kopce. Uprostřed močálů a blat je život skupinky místních obyvatel vymezen institucemi kostela, fary, pošty, tulácké chýše a zlatého dolu. Do semknutého společenství, které funguje na principu kolektivního vědomí a mlčení, přichází penzionovaný zubní lékař z Vídně, aby se vypořádal se svými démony a našel vnitřní rovnováhu. Setkává se s tesklivou mladou ženou, jíž se rozpadly sny o šťastném manželství, s udřenou vdovou, farářem, který všechno vidí a do ničeho nezasahuje, nebo se svébytně mudrlantským poustevníkem, žijícím s ostatními a přeci bez nich. Tempo filmu udává ráz a rytmus zimní krajiny, kdy všechno živé v usebrání odpočívá pod sněhovými pokrývkami a kdy klokot vzedmutých myšlenek přerušuje jen křupání kročejů v mrazivé bělosti. Z poeticky nasnímané krajiny se neokázale vylupují detaily osudů jednotlivých protagonistů. Nejde ani tak o vypnutí tradičního narativního oblouku jako o skládání puzzle. Nové podrobnosti a fakta, jež se o aktérech dozvídáme, posouvá a proměňuje způsob, jakým o nich můžeme nebo chceme smýšlet. Ve chvíli, kdy se mozaika konečně seskládá, vpadne do horského útočiště strašidlo první světové války a vnější okolnosti nikomu neumožní, aby pokračoval v pokojném životě podle upřednostněné šablony. Vojnárův režijní debut se střetl s rozporuplnými reakcemi mezi klubovým publikem; zatímco jej jedni zatratili pro roztříštěnou epizodičnost, druzí ocenili decentní harmonii vytříbených záběrů krajiny s teskně oslavnou hudbou manželů Havlových. Zahraniční kritika kladně hodnotila vyváženou kompozici odrazu českého folklóru a mentality národního svérázu.
Kateřina Surmanová
Ivan Vojnár (*1942) je původem slovenský, ale v České republice zdomácnělý fotograf, kameraman a režisér dokumentárních i hraných snímků.
Spolupracoval mimo jiné s režiséry Jaromilem Jirešem nebo Drahomírou Vihanovou, představiteli české nové vlny. Realizace jeho hraného debutu Cesta pustým lesem dlouho selhávala na nedostatku peněz, až se jej konečně produkčně ujal Čestmír Kopecký a dovedl projekt do zdárného konce.
Tento film i následující Proroci a básníci, Kapitoly z kalendáře a Lesní chodci se zaobírají neortodoxními jedinci z okraje společnosti a jejich životní téma zpracovávají formou dokumentaristické eseje na hranici baladického snění. (KS)