ČT 22. 5. 2008


18.30Konvikt / filmový sál
KAŽDÝ PRO SEBE A BŮH PROTI VŠEM
Německo 1974 / režie Werner Herzog
Nesentimentální vylíčení životních peripetií vlčího dítěte Kašpara Hausera.
Jeder für sich und Gott gegen alle
scénářWerner Herzog
kameraJörg Schmidt-Reitwein
střihBeate Mainka-Jellinghaus
hudbaBruno S.
hrajíBruno S. (Kašpar Hauser), Walter Ladengast (profesor Daumer), Brigitte Mira (Kathe), Willy Semmelrogge (ředitel cirkusu) a další
110 min

Síla výpovědi filmu Každý pro sebe a Bůh proti všem je především v jeho tématu a v nenásilném zpracování, které se záměrně vyhnulo atraktivnímu obsazení a líbivosti. V Herzogově filmografii nemá příběh Kašpara Hausera jednoznačně dominantní postavení, je spíše ceněnou originalitou, která ještě nese stopy hledání tvůrčí metody, zároveň však obsahuje hluboce lidské sdělení.

Stanislav Buzek, Tiscali Kino

Film v pozitivním slova smyslu překypuje lidskými tajemstvími. Herzog své antropologické dumání chytře rámuje jako romantickou pohádku s přídechem gotiky.

Xan Brooks, Guardian

V roce 1828 se jednoho obyčejného rána v ulicích Norimberku zjevil šestnáctiletý chlapec, v jedné ruce třímal Bibli, v druhé dvojici anonymních dopisů a jeho čistá duše nenesla ani sebemenší stopu socializace a kulturních návyků. Postupným pátráním se zjistilo, že dosud pobýval násilně držen v cele, odloučen od celého světa, jeho jediným společníkem byl dřevěný koník a občas se zjevující tajemná postava muže, nosící chlapci jídlo.
Norimberští pojmenovali dítě Kašpar Hauser a ujali se ho. Naučili ho číst, psát a snažili se ho naučit žít v rámci společensky platných a uznaných kódů. Za několik málo let, když na veřejnost začaly prosakovat spekulace o tom, že by Kašpar mohl být levobočkem vládnoucího rodu, přepadl nalezence neznámý člověk a sprovodil jej ze světa i s jeho nezodpovězenými tajemstvími.
Herzog si pro roli Kašpara vybral pouličního komedianta a svérázného asociála Bruna S. Jedná se o typický příznak Herzogovy tvůrčí poetiky. Často obsazuje neherce a když už si pro realizaci svých vizí vyvolí profesionála, nezajímá ho, co takový člověk umí, ale co ztělesňuje. Zda on jako individualita odpovídá spletitému charakteru, skrz nějž chce Herzog „vysílat“.
Bruno S. odpovídal toužebné režisérově představě dokonale: dvacet let strávil v izolaci na psychiatrii. Se svou netečnou nekomplikovaností se rozhlíží po ostatních aktérech filmu, občas pohlédne i na kameru. V jeho případě to nepůsobí rušivě; kamera je pro něj stejně fascinující i obyčejná jako jakýkoli jiný objekt.
Vlastní je mu i specificky dojemná a překvapivá logika, s níž se Kašpar staví k naukám o světě, v němž se učí žít. Ke skvostům filmu patří scéna, v níž přisuzuje vlastní vůli jablkům, nebo ta, kde odzbrojujícím způsobem shodí a zesměšní hnidopišsky samolibou dedukci přicestovavšího profesora. Jeho logika neodpovídá zavedeným měřítkům, ale funguje v tak precizním řádu a pořádku, že jí není možné upřít autonomii. I to představuje tradiční Herzogovo směřování — postavení blažené a mocné přírody do kontrastu ke spoutané a limitované společnosti. Příroda je princip, který nehyne a neslábne a svrchu shlíží na lidské plahočení se. Jen sem tam se zjeví někdo, koho s přírodními praprincipy vážou mystická pouta a jeho prostřednictvím se demaskuje falešná nadřazenost a důležitost lidstva.
Mezi věcně a civilistně zachycenými scénami Kašparovy enkulturace pableskují jeho surrealistické vidiny a sny, burácivé svou náhlou objevností (dokud byl Kašpar v cele, nikdy nesnil, neboť nic jiného než celu neznal a jeho sny neměly z čeho týt). Celkový silný dojem z filmu dotváří svébytně impozantní krajina a naléhavý hudební doprovod, který pro potřebu snímku stvořil sám Bruno S., Herzogův ztracený nalezenec.

Kateřina Surmanová

Werner Herzog (*1942) nedostudoval dějiny literatury a dramatu, samoukem zůstal i v otázkách filmové praxe.
Vedle natáčení dokumentárních snímků i hraných filmů o odlehlých a podivných místech planety nebo o bizarních, šílených či překvapivě talentovaných lidech se věnuje i divadelní režii, kde se specializuje na operu, především pak Wagnerovu.
Jeho dvorní herec Klaus Kinski ztělesnil klíčové hlavní role v Herzogových příbězích o velkých duších a ještě větších ambicích, nebojících se zmaru ani selhání (Aguirre, hněv boží, Fitzcarraldo, Upír Nosferatu, Zelená kobra atd). (KS)