VISEGRAD PERFORMING ARTS
„Nadpozemsky ladná“ performance, inspirovaná japonskými estetickými koncepty, osudy těch, kdo přežili atomový výbuch v Hirošimě, i legendou o tisíci origami jeřábech.
Po představení bude následovat beseda.

koncept a choreografie Eliška Brtnická
supervize Stéphanie N’Duhirahe
hudba Stanislav Abrahám
režijní spolupráce Minh Hieu Nguyen
pohybová spolupráce Ilona Jäntti, Jana Vrána
scénografie Yumi Hayashi
kostýmy Yumi Hayashi
světelný design Karel Šimek
fotografie Vojtěch Brtnický
produkce Dagmar Bednáriková
zvláštní poděkování Albin Warette, Denisa Vostrá, divadlo Yarmat, Jan Kohout

premiéra 9. 2. 2016

účinkuje Eliška Brtnická

V první řadě je třeba vyzdvihnout výkon performerky. Brtnické brilantní pohyb je ladný v každém momentu, za každé situace.
Radim Vizváry, Taneční aktuality, 9. 3. 2016

Na čistě bílé plátno, které visí ze stropu, kreslí Brtnická černou barvou holýma rukama, nohama i dlouhým ohonem vlasů. (…) Její metaforické vyjádření je expresivní a naléhavé. Je odvážná, zvláštně tajemná a ke všemu odhodlaná.
Johana Mücková, ČT24.cz, 12. 2. 2016

Jakkoliv je Brtnická spíše atletický než éterický typ, coby „alegorie japonské kultury“ působila přesvědčivým dojmem. Choreografie (…) ve výšce několika metrů nad zemí působí nadpozemským dojmem.
Barbora Truksová, Cirqueon.cz, 24. 2. 2016

Nejlepší česká akrobatka na visuté hrazdě Eliška Brtnická (1983) vystudovala obor nonverbální divadlo na pražské HAMU, nyní zde pokračuje v doktorském studiu se zaměřením na choreografii vzdušné akrobacie. Během studia byla na stážích ve Finsku, Španělsku a Francii a v roce 2017 absolvovala v prestižní francouzské cirkusové škole CNAC v Châlons-en-Champagne celoroční kurz cirkusové dramaturgie. Je zakladatelkou a momentálně i uměleckou vedoucí souboru Cirkus Mlejn. Značný vliv na její práce má japonská kultura, zejména ji inspirovali kaligrafie, tanec butó a filozofie shu-ha-ri. Ve své tvorbě se zajímá o propojení nového cirkusu a výtvarného umění, pohybu a instalace. Nejčastěji vystupuje ve vlastních projektech, jako byly No Brain No Pain či FeRPLAY (obě 2015), ale spolupracuje i jinými umělci např. Finkou Ilonou Jäntti (Dynamo 2012, Fejka 2015).