Čt 23. 5. 2019 | 16:00–19:00 | S-klub
Ingmar Bergman – Jan Mikulášek PERSONY Divadlo Na zábradlí Praha
ŠEPOTY A VÝKŘIKY
„Seversky hlubokomyslní“, osudem zkoušení nájemníci blíže neurčitého bytu v existenciálním propletenci znepokojivých, chmurných, ale i tragikomických příběhů. Reflexe klíčových snímků i svébytné poetiky legendy světového filmu – v divadelně zhuštěných dramatech režiséra Jana Mikuláška.
režie a výběr hudby Jan Mikulášek
překlad Zbyněk Černík a Dagmar Hartlová
dramaturgie Dora Viceníková
scéna a kostýmy Marek Cpin
premiéra 6. 12. 2018
osoby a obsazení
Charlotta, matka Von Merkense Dita Kaplanová
Elisabeth Voglerová, Jenny Magdaléna Sidonová
Alma, Von Merkensová Jana Plodková
Marianne Petra Bučková
Eva, Liv Barbora Bočková
Smrt, Von Merkens Jiří Vyorálek
Johan, Lindhorst Jakub Žáček
Block, Johann Vojtěch Vondráček
„Otcové zakladatelé (divadla) – Ivan Vyskočil a Jiří Suchý – se kdysi uvedli hravým hudebním leporelem Kdyby tisíc klarinetů, zatímco dnes režisér Jan Mikulášek tahá po jevišti vyhřezlá duševní střeva Bergmanových postav. Krutější obraz proměny světa by jeden nevymyslel,“ glosuje kritik Richard Erml odvážný výběr titulu k oslavě 60. výročí Divadla na Zábradlí. Obsáhlé filmové dílo Ingmara Bergmana režisér Jan Mikulášek kondenzuje do několika komorních dramat. V nich se nad rozhodující vztahovou partií scházejí klíčové postavy z legendárních snímků Sedmá pečeť, Scény z manželského života, Podzimní sonáta, Hodina vlků či Persona. Strohý skandinávský interiér se stává svědkem znepokojivých, surových, ale i tragikomických příběhů a mění se v klaustrofobický očistec. Další z řady výrazných autorských výpovědí divadla se opírá o brilantní herecké výkony, na škále od minimalistických šepotů až po expresivní výkřiky, a potvrzuje sehranost ansámblu a cit pro volbu repertoáru.
„Pod úhledným povrchem téměř tříhodinové inscenace se na nás nepříjemně šklebí podvědomá traumata a úzkosti. Míra vzájemné krutosti blízkých lidí je ohromující. Mikulášek temné bergmanovské akordy láme do humorného vyznění, což je většinou úlevné. (…) divadlo je esteticky oslňující. Hodně za to může výtvarník Marek Cpin, mistr v použití materiálů, které i z hlediště vyvolávají přímo hmatové pocity. (…) Mikulášek je (herce) vede k sošné stylizaci a symbolizujícím gestům, při nichž Cpinovy kostýmy krásně spoluhrají – a režisér to dělá se smyslem pro výraz těla i situaci.“
MARIE RESLOVÁ, AKTUALNĚ.CZ, 9. 12. 2018
„Současný herecký soubor Zábradlí navíc dokáže Mikuláškovým vizím bezlítostného, vyhořelého, nelidského světa vdechnout jevištní život a svými hereckými schopnostmi a udivující technikou udržovat diváky v napětí, ve střehu, až v úžasu. Asi jako když návštěvník madridského Prada zbloudí do sálu s obrovskými plátny Goyových Přízraků.“
RICHARD ERML, REFLEX, 51–52/2018
„Vygradované finále manželského scházení, rozcházení, přitahování i odpuzování, které režie převádí do fyzické akce, a v němž (Jakubu) Žáčkovi sekunduje Petra Bučková, ovšem patří k tomu nejlepšímu, co Persony nabízí. V hutné zkratce se tu promítá téma celé inscenace: nelítostnost obnažených mezilidských vztahů, v nichž spolu lidé neumí žít, ale ani je opustit, a tak si alespoň ubližují. Manželskou grotesku plnou krve (ale i radostné vášně!) ve své působivosti předčí jenom scéna zhušťující děj a atmosféru filmu Persona, a to především díky výtečné Janě Plodkové, která postavě ošetřovatelky Almy, protipólu, soupeřce či snad alter-egu slavné herečky (Magdaléna Sidonová), o niž pečuje, vtiskla cosi vskutku bergmanovského. Nepostrádá tajemství, tušené temné stránky, neustále se pohybuje na hranici křehkosti a krutosti (…) Tady byl cítit opravdový horor ‚zvnitřku‛.“
ESTER ŽANTOVSKÁ, ART ZÓNA, ČT ART, 27. 12. 2018
foto: KIVA