Ne 15. 11. 2020 | 18:00–20:00 | Moravské divadlo
foto Braňo Konečný
Režisér Havelka na scéne vytvoril (v najlepšom zmysle slova) estrádu – zábavnú a divácky vďačnú. Táto forma však iba trefne zrkadlí problematiku Duchoňovho odkazu.
BARBORA FORKOVIČOVÁ, KØD, 07/2019
Zem pamätá od prvého momentu odmieta pietu aj hovoriace hlavy a nad fakty stavia tvorivosť. Textom i scénicky ide priamo k veci. S hravosťou, vtipom i nadhľadom, na aký majú v martinskom súbore licenciu, a kvalitou hudobného i speváckeho podania, ktoré by vystačili na samostatný galaprogram.
MILO JURÁNI, TÝŽDEŇ, 7. 4. 2019
Tomáš Grega podáva skutočne obdivuhodný herecký výkon. Takmer dve hodiny bez prestávky šliape na bežeckom páse, s hereckou nenútenosťou stvárňuje komplikovaný osud postavy a zároveň spieva náročné songy. Pritom Duchoňa lacno neimituje, ale širokým sympatickým úsmevom a vokálnym výrazom dokáže vyvolať priamu asociáciu na túto ikonickú osobnosť.
KAROL MIŠOVIC, PRAVDA, 10. 4. 2019
Autorský životopisný hudebně-divadelní projekt o prostém chlapci z dědiny s neobyčejným hlasem, jenž mířil vysoko, ale nezvládl uchopit osud do vlastních rukou. Inscenace Zem Pämetá zpracovává s hravostí problematický odkaz oblíbeného slovenského zpěváka Karola Duchoně, který vždy „S úsmevom šel za svým jediným cílem – tvořit a zpívat“. V rytmu jeho populárních písní buduje režisér Jiří Havelka, společně s talentovaným ansámblem martinského Slovenského komorného divadla, intertextuálně nabitou, okázalou estrádní show, umně balancující na hranici ironie, recese i manipulativnosti coby narážky na taktiky bývalého režimu. Chronologicky, rok po roce, ilustruje Duchoňovu bohatou, leč krátkou životní cestu, která je až doslovně přenesena do dramatického textu. V duchu písně Šiel, šiel (za vzdialeným cieľom) a v souladu s výrokem textaře Borise Filana („Cieľ niektorých behov je už uprostred toho behu. A niektorí si to nevšimnú a bežia ďalej a sú mŕtvi, aj keď sa im hýbu nohy.“) jde i protagonista v podání excelujícího Tomáše Gregy po běžeckém páse vstříc svému konci.
„Karol mal vo zvyku, že si počas nejakej lyrickej piesne o láske kľakol na koleno a tak spieval. Lenže vtedy zaspieval jednu pieseň, druhú i tretiu a stále bol na tých kolenách, pretože už nedokázal vstať.“
MARCELA LAIFEROVÁ, ZPĚVAČKA
Inscenace byla nominována na Dosky 2019 v kategorii nejlepší inscenace, režie i mužský herecký výkon a na Cenu Akademie za divadelní inscenaci sezóny.
režie Jiří Havelka
autor Róbert Mankovecký, Jiří Havelka
dramaturgie Róbert Mankovecký
scéna Lucia Škandíková
kostýmy Tereza Kopecká
pohybová spolupráce Ján Ševčík
hudba Róbert Mankovecký
premiéra 29. 3. 2019
osoby a obsazení
Karol Tomáš Grega
Otec a další František Výrostko
Matka a další Eva Gašparová
Elena, Zdena a další Barbora Palčíková
Eva, Eva, Alena a další Alena Pajtinková
Učitel, Novinář a další Tomáš Mischura
Milan, Laco, Jaro a další Marek Geišberg
Paľo, Vlado, Emil a další Daniel Žulčák
Dušan, režisér, Juraj a další Róbert Mankovecký
Ivo, soudruh a další Marián Frkáň
Režisér, autor, herec a moderátor Jiří Havelka (1980) patří mezi nejvšestrannější persony českého kulturního prostoru. V roce 2003 absolvoval režii na KALD DAMU, kterou v letech 2011–2019 vedl.
Již od raných inscenačních pokusů se soustředí převážně na kolektivní improvizaci jako metodu tvorby originálních autorských výpovědí. Zaměřuje se na možnosti divadelního časoprostoru v celé jeho šíři. Jeho práce vychází z divadelní iluze, zdůrazňuje v ní jedinečnost divadla jako nástroje přímé komunikace a snoubí principy činoherního, alternativního a často i pohybového divadla. Začínal ve Studiu Ypsilon (mj. Drama v kostce, 2005; Drama v kostce, pokus 2, 2008) a dodnes režíroval na řadě předních tuzemských scén: Dejvické divadlo – Černá díra (2007), Wanted Welzl (2011), Kakadu (2014), Vražda krále Gonzaga (2017); HaDivadlo – Indián v ohrožení (2008), Svět v ohrožení (2012); Divadlo Na zábradlí – Šílenství (2014), Krásné psací stroje! (2016). Na Nové scéně ND zaujal jeho Experiment myší ráj (2016) či adaptace Medkovy hry Plukovník Švec (2018). Aktuálně vzbudil pozornost inscenací Gádžové jdou do nebe (2020) v Huse na provázku, kde se klíčem pro jevištní zpodobnění třaskavé problematiky česko-romského soužití stala forma stand-up comedy.
Se svým domovským souborem Vosto5 nastudoval ceněné sondy do české minulosti (Pérák, 2011; Dechovka, 2014 – Cena Divadelních novin), přítomnosti (Společenstvo vlastníků, 2017 – Cena Divadelních novin) i budoucnosti (mystifikační „kosmická performance“ Kolonizace, 2016).
Loni debutoval filmovou adaptací svého, původně divadelního, textu Vlastníci (2019). Snímek měl v rámci udílení cen Českého lva rekordních 12 nominací, z nichž Jiří Havelka získal ocenění v kategorii Nejlepší scénář, za který si odnesl také Cenu české filmové kritiky.
Divadelní Flora v uplynulých letech krom titulů Vosto5 nabídla i jeho režisérský profil: v rámci 19. ročníku byly na programu uvedeny taneční Korekce, nonverbální iluzionistický hold filmovému mágovi Poslední trik Georgese Mélièse, noirová groteska Šílenství i generační doku-výpověď Regulace intimity. Pozornosti festivalu neunikla ani zdárná spolupráce se Slovenským národním divadlem Bratislava, pro které vytvořil autorskou výpověď Elity – kriminální příběh s politickým pozadím (2017). K vrcholům loňského ročníku Flory pak patřil politicky angažovaný divadelní experiment Vražda krále Gonzaga (2017) nastudovaný se souborem Dejvického divadla.
Slovenské komorné divadlo (SKD) v Martině vzniklo v roce 1944 jako v pořadí druhá profesionální slovenská scéna (od 1951 Armádne divadlo a v letech 1960–2003 Divadlo Slovenského národneho povstania). Za transformací původního ochotnického Slovenského spevokolu stála iniciativa pětice kulturních osobností, jimiž byli Ján Marták, Ivan Turzo, Jozef Cíger-Hronský, Gabriel Rapoš a Andrej Bagar.
SKD významně formovalo slovenskou kulturu, s jeho jménem je spjata plejáda význačných režisérských osobností (Andrej Bagar, Martin Hollý st., Peter Scherhaufer, Matúš Oľha, Ľubomír Vajdička, Roman Polák, Dodo Gombár nebo dramaturg Martin Porubjak) a také řada hereckých legend (Jozef Kroner, Elo Romančík, Vlado Műller, Eva Krížiková, Štefan Kvietik, Milan Kňažko, Ján Kožuch, Marián Geišberg či Jana Oľhová). V roce 1994 pak k původním prostorám Národního domu přibyla ještě budova Štúdia, které slouží jako alternativní malá scéna i místo pro rozličné kulturní a společenské akce.
Pod nynějším vedením ředitele a herce Františka Výrostka a uměleckého šéfa Lukáše Brutovského se SKD prioritně soustřeďuje na podporu autorských projektů a uvádění her ve slovenské premiéře. Vysokou kvalitu a sehranost souboru dokládají cenami Dosky ověnčené inscenace Ľubomíra Vajdičky (
Sedem dní do pohrebu), Romana Poláka (
Ivanov a
Mizantrop) a Dodo Gombára (
Štúrovci a
www.narodnycintorin.sk).
SKD každoročně pořádá divadelní festival Dotyky a spojenia, který v rámci programu prezentuje to nejzajímavější a nejinspirativnější ze slovenských divadelních produkcí aktuální sezóny.
foto Braňo Konečný
