Civilní střet generačních postojů a ideových preferencí v běžném obývacím pokoji, zabydleném našimi běžnými sousedy. Nedělní rodinná výměna názorů jako trenažér demokracie – v tlumené, minimalisticky načrtnuté skice uměleckého šéfa HaDivadla Ivana Buraje.
Součástí uvedení (s dramaturgickým úvodem od 17:00) je instalace fragmentu tvůrčí intervence k inscenaci od intermediálního umělce Michala Mitra – ke zhlédnutí ve foyer MDO od 13 do 17 hodin.

V nejbanálnější možné chvíli, návštěva u našich, se rozjíždí nejsledovanější debata současnosti.
Petr Minařík, Reflex, 8/2020

Tým Ivana Buraje svou „studií rozhovoru o klimatické krizi“ předkládá těžké téma, kolem nějž čeští divadelníci zatím spíš opatrně našlapují. Brněnským inscenátorům slouží jako třaskavina spolehlivě pustošící rodinnou „idylu“.
Marcela Magdová, A2, 4/2020

Režisér staví na maximálním civilismu, beze stopy odstupu či nadhledu, bez – nabízející se – havlovské grotesknosti či formanovské jízlivosti. Především nechává promlouvat samotná environmentální témata a vysoce sofistikované, intelektuálně propracované argumenty.
Vladimír Hulec, Divadelní noviny, 4/2020

…sedmdesát minut mimořádného, zábavného, ale i děsivě výmluvného divadla o naší neuchopitelné současnosti.
Luboš Mareček, Lidové noviny, 19. 2. 2020

 

Důvěrně známé debaty nad nudlovou polévkou… Na půdorysu rodinné návštěvy se rozvíjí nenápadné kuchyňské drama o budoucnosti světa. Ke stolu zasedá matka, někdejší disidentka (Simona Peková), starší bezdětná dcera s mužem podnikajícím ve fotovoltaice (manželé Kamila a Jiří M. Valůškovi) a mladší dcera, ekologická aktivistka (Táňa Malíková). Reprezentují nejen svou generaci, ale i životní stanoviska, jež demonstrují slovníkem plným floskulí určitých společenských skupin. „A jsou to právě nesmírně autentické výkony všech jmenovaných, které dávají textu váhu, stvrzují jeho sílu, podtrhují katarzi i jeho diváckou přitažlivost,“ oceňuje kritik Luboš Mareček.
Na autorské hře, která vznikla polodokumentární metodou, se vedle Ivana Buraje a dramaturga Matěje Nytry podílel filmař Bohdan Karásek (snímek Karel, já a ty) a výtvarník Pavel Sterec (pedagog AVU a finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého 2015). Ve své minimalistické skice nechávají rezonovat symptomatické problémy dneška. Soustavně skloňované, přesto stále abstraktní téma klimatické krize autoři funkčně zasazují do intimního prostředí, všem blízkého a známého: „Fenomén nedělních rodinných rozhovorů o politice mě už dlouho zajímá. Pro mě samotného je to prostor, ve kterém si tříbím vlastní politické uvažování,“ prozrazuje v rozhovoru Ivan Buraj. „Je to takový modelový trenažér demokracie, schopnosti komunikovat, naslouchat, ale hlavně vystupovat ze své bubliny. Protože řešení klimatické krize bez řešení našich vztahů nebude možné,“ myslí si Buraj.

Součástí festivalového uvedení je instalace fragmentu Tvůrčí intervence (k inscenaci Naši) intermediálního slovenského umělce Michala Mitra, kterou bude možné zhlédnout ve foyer Moravského divadla od 13 do 17 hodin.

 

režie Ivan Buraj

dramaturgie Matěj Nytra
asistentka režie Anna Magdalena Pavlicová
scéna Pavel Sterec
kostýmy Kateřina Kumhalová
odborná konzultace Matěj Metelec

osoby a obsazení

Zdena (matka) Simona Peková
Eliška (mladší dcera) Táňa Malíková
Kristýna (starší dcera) Kamila Valůšková
Milan (její manžel) Jiří M. Valůšek

premiéra 31. 1. 2020

 

Ivan Buraj (1988), rodák z Bratislavy, byl už během studia činoherní režie na JAMU na pracovní stáži v Národním divadle v Praze při přípravě inscenace Roberta Wilsona Věc Makropulos (2010). Magisterské studium absolvoval v roce 2011 adaptací Kleistova Prince Homburského, která bodovala na bratislavském festivalu ISTROPOLITANA (Speciální cena poroty a Cena publika) a ocitla se i v nominacích na Cenu Divadelních novin.
Od roku 2015 působí jako umělecký šéf brněnského HaDivadla, kde dosud uvedl deset titulů. Velký zájem vzbudil ambiciózní adaptací trilogie Hermana Brocha Náměsíčníci (imitace a tušení) a interpretací Ibsenova Eyolfa. Uvedením Gorkého Maloměšťáků (Cena Divadelních novin za činohru) pak zahájil režisér linii inscenací, v nichž se vypořádává s realismem v kontextu krize jedince, izolovaném ve své neschopnosti vnímat druhé – všechny tři zmíněné tituly byly uvedeny na minulých ročnících Divadelní Flory. Druhou výraznou linkou, jež protíná Burajovy práce, je reflexe klimatických změn a snaha o integraci radikální ekologie do divadelního procesu. V duchu tohoto přesvědčení vznikly mj. režie Naši, Vnímání nebo v Národním divadle nastudovaný Kosmos, který tak společně s inscenacemi Maloměšťáci a Stiller (Studio Hrdinů) tvoří Burajovu trilogii kritiky antropocentrismu.
Divadelní Flora uměleckou tvorbu Ivana Buraje setrvale sleduje a v profilové přehlídce divákům nabídne hned čtyři jeho inscenace: Naši, Vnímání, Vernisáž a Kosmos.

Brněnské HaDivadlo bylo sice založeno z úředního rozhodnutí v roce 1974 v Prostějově jako Hanácké divadlo (u zrodu stál režisér Svatopluk Vála a dramaturg Josef Kovalčuk), ale brzy se z amatérského spolku vyprofilovalo v profesionální studiovou scénu s vyhraněným autorským stylem.
V roce 1985 přesídlilo do Brna, kde sloučením s Ochotnickým kroužkem J. A. Pitínského vznikl Kabinet múz. Po peripetiích se sídlem v roce 2004 trvale zakotvilo v bývalém kině pasáže Alfa. Na formování jedinečné poetiky HaDivadla se podílely výrazné osobnosti – režisér a dramatik Arnošt Goldflam, herec a autor Miloš Černoušek (alias Cyril Drozda), hudebníci Jiří Bulis a Václav Koubek, herci Ján Sedal, Marie Ludvíková nebo Miloslav Maršálek, režiséři Jiří Pokorný, Břetislav Rychlík, Oxana Smilková, David Jařab, Luboš Balák nebo Marián Amsler.
Od roku 2015 je uměleckým šéfem Ivan Buraj. Na repertoáru HaDivadla se vedle německojazyčných předloh (Brochův román Náměsíčníci, Bernhardova groteska Síla zvyku, Lotzovo drama Směšná temnota, Müllerovo memento Pověření, Haushoferové Zeď či Büchnerův Woyzeck – na DF 2021) ocitají zejména původní texty psané souboru na míru (Pitínského scénická esej ’68, kolektivní projekty Naši – studie rozhovoru o klimatické krizi a Vnímání či Austerlitzův experiment Po celou dobu představení probíhá představení).
K pravidelným spolupracovnicím patří Kamila Polívková, jež se souborem nastudovala Schwabovy Prezidentky (Cena Divadelních novin 2020) či románové adaptace Macocha podle Petry Hůlové (na DF 2019) a Zeď podle Marlen Haushoferové, kterou uvádíme v letošním ročníku DF.
Každou ze sezón HaDivadla uvozuje specifické téma, jež odráží aktuální problémy ve společnosti (mj. Zdroje, Práce či Adaptace). Letošní motto „Nerůst“ v éře nadprodukce akcentuje udržitelnost, a to i v divadelní sféře. Namísto premiér proto HaDivadlo prostřednictvím tzv. tvůrčích intervencí důvtipně „recykluje“ starší inscenace s důrazem na čerstvou reflexi sociálních a environmentálních témat, jak tvůrci osvětlí v tematické besedě.
„Bylo a je to divadlo nekompromisního hledání současného divadelního jazyka, i když s tradicí intimního gesta a s vědomím si své perifernosti,“ přiblížil své dosavadní působení v rozhovoru pro ArtZónu Ivan Buraj. Jako divadlo náročné, nikoli však elitářské dramaturgie, podniká kroky vstříc divákovi – pořádá dramaturgické úvody, besedy, přednášky a programy pro středoškoláky. Úzce spolupracuje s platformou pro performativní umění Terén, jež vedle Divadla Husa na provázku a HaDivadla vzniklo coby třetí scéna Centra experimentálního divadla v Brně.

 

..............................

dramaturgický úvod k inscenaci Naši 
https://www.youtube.com/watch…

rozhovor s Ivanem Burajem o práci na scénáři k Našim
https://www.hadivadlo.cz/…ke-krizi.pdf

Ivan Buraj a Matěj Nytra o směřování HaDivadla
https://vltava.rozhlas.cz/…adla-8092686

debata k sezóně NERŮST v HaDivadle
https://soundcloud.com/…ze-a2-nerust?…

Ivan Buraj o HaDivadle v ArtZóně
https://www.ceskatelevize.cz/…video/748506

 

 foto Káťa Opuntia