Moderní verze klasického mýtu o toxické maskulinitě – od Sofokla po Donalda Trumpa. Historie postavy, jež ve slavné tragédii o Oidipovi dostává větší prostor až tehdy, když posel popisuje její sebevraždu… Střet antiky se současností, mýtu s #MeToo – v autorské inscenaci uměleckého šéfa martinského divadla Lukáše Brutovského.    
beseda po představení

Biely prázdny priestor dáva vyniknúť výkonom Petra Konáša a Jany Olhovej, ktorí sa v saténových teplákových súpravách a teniskách, pripomínajúc hiphopový battle, striedajú so svojimi monológmi. (…) Iokasté dvoch divadiel, dvoch národných kultúr, dvoch hereckých osobností je nielen osviežujúcim dialógom stavu českého a slovenského herectva, ale je i relevantným podnetom na diskutovanie akútnych tém v horizonte zabúdaného historického povedomia, ktoré je aj vďaka takýmto tvorivým činom stále viac súčasné a potrebné.
Eva Kyselová, kød 1/2023

Brutovskému sa v texte Iokasté podarilo prostredníctvom gréckych mýtov nájsť aktuálne priesečníky so súčasnosťou. Nie sú krkolomné, pôsobia organicky a autenticky, autor prechádza z jednej témy do druhej celkom plynulo.
Lucia Galdíková, monitoringdivadiel.sk, 28. 2. 2023

 

Co kdyby hrdinka slavné antické tragédie, jíž je souzeno trpět a mlčet, promluvila…? Kolik staletí to trvalo? Co řekne? A komu?

V lyricky strukturované koláži autor a režisér Lukáš Brutovský důmyslně propojuje motivy a odkazy nejen na Sofoklovu slavnou tragédii, ale i na další hrdiny řeckých tragédií a osobnosti současného společensko-politického života. Mezi antickým a naším světem nachází zneklidňující paralely: bratrovražedný boj Iokastiných synů je obdobou války na Ukrajině, starověký mor je dnešní pandemií. A vlivné mužské postavy (Kreon, Láios, Oidipus) se tolik podobají dnešním politikům. Pro ně všechny je žena pouhým objektem vlastnictví. „Aby som trochu ostal pri feminizme – mám dojem, že celá kríza antropocentrizmu je zrastená s krízou bielych mužov, pretože pridlho sme si pod pojmom anthropos-človek vlastne politicky predstavovali postavu muža,“ vysvětlil Lukáš Brutovský.
Interpretačním klíčem vyprávění je ironie, sarkasmus a parodie. Režisér mýtus, antický pořádek světa a patos řecké tragédie doslova vystavuje na posměch. Pro svůj koncept nalezl ideální představitele: charismatickou ikonu slovenské divadelní scény Janu Oľhovou a herce známého spíše z českých TV seriálů, Petra Konáše. Nehrají konkrétní figury, ale ženský a mužský princip – postavy Iokasté a Oidipa tu vystupují spíše v symbolické rovině: „chlapák“ a vedle něj dosud přehlížená, upozaděná ne-hrdinka, která po všech těch staletích konečně získává prostor pro svou odplatu…

Mám dojem akoby sa opäť otvárali priestory pre tragédiu. Nejaký čas sme sa považovali za pánov situácie, kríza antropocentrizmu je ale aj v našom priestore hmatateľná – pandémia, vojna, klimatická kríza. Čosi, čo člověk mohol zapríčiniť, ale čo ho už dávno prerástlo a stáva sa väčším, čo spochybňuje jeho bizarnú predstavu o nekonečnom raste.
Lukáš Brutovský

 

režie a výběr hudby Lukáš Brutovský

dramaturgie Miro Dacho
dramaturgická spolupráce Lenka Dombrovská
scéna Pavel Borák
objekt na scéně Juraj Poliak
výtvarná spolupráce Michaela Poliaková
kostýmy Zuzana Hudáková
videoprojekce Matouš Ondra
choreografie Martin Talaga

hrají
Jana Oľhová, Petr Konáš a Juraj Poliak

premiéra 5. 11. 2022

 

Lukáš Brutovský (1988) absolvoval režii a dramaturgii na VŠMU v Bratislavě, kde získal i doktorský titul. Již během studií zaznamenal úspěch s inscenacemi ruské klasiky Smrt Tarelkina a Výnosné místo (nominace na cenu DOSKY). Divadelní hry píše (Talenty či Na obed) a překládá (A. N. Ostrovskij, P. Löhle). Od roku 2015 je uměleckým šéfem Slovenského komorního divadla v Martině, kde mj. nastudoval Ostrovského groteskní komedií Les, s níž se v roce 2015 představil i na Floře.
Spolupracoval se scénami slovenskými, maďarskými i českými. Jeho razantní uchopení Maryši v brněnském HaDivadle si vysloužilo Cenu Divadelních novin za Inscenaci roku 2014; a je stále na repertoáru. Je autorem několika divadelních her a kromě režií se podílí na tvorbě inscenací také jako překladatel, autor adaptací a hudební skladatel.

Divadlo Komedie patří od roku 2018 znovu do svazku Městských divadel pražských (spolu s divadly Rokoko a ABC), kde s krátkou přestávkou figurovalo od roku 1954. Scéna si v 90. letech získala diváckou přízeň netradičním pojímáním klasiky, jež na jeviště uváděl režisér Jan Nebeský a umělecký šéf Michal Dočekal. Po jeho odchodu v roce 2002 v konkurzu zvítězil projekt Pražského komorního divadla Dušana D. Pařízka a Davida Jařaba, již z Divadla Komedie za deset let vybudovali jednu z nejprogresivnějších scén opírající se o německou a rakouskou dramatiku.
V roce 2018 se Komedie, z iniciativy ředitele Daniela Přibyla, vrátila pod hlavičku Městských divadel pražských. Ambiciózní skladbou programu cílí především na mladé publikum, prostor zde dostávají mladí tvůrci jako Júlia Rázusová (Galapágy), Lukáš Brutovský (Husitská trilogie, Iokasté), Tomáš Loužný (Komedie Jack staví dům) nebo také Anna Klimešová (Vladař) a Michal Hába (Nepřítel lidu, Sláva a pád krále Otakara, Hrdinové kapitalistické práce), kteří své režie představili i na Floře. Umělecké snahy staronového vedení byly hned po první sezóně oceněny titulem Divadlo roku 2019.

Slovenské komorné divadlo (SKD) v Martině vzniklo v roce 1944 jako v pořadí druhá profesionální slovenská scéna. SKD významně formovalo slovenskou kulturu, s jeho jménem je spjata plejáda osobností režisérských (A. Bagar, P. Scherhaufer či dramaturg M. Porubjak) i hereckých (J. Kroner, V. Müller, Š. Kvietik, E. Krížiková či M. Kňažko).
Cenami Dosky ověnčené inscenace Ľubomíra Vajdičky (Sedem dní do pohrebu), Romana Poláka (Ivanov a Mizantrop) či Doda Gombára (Štúrovci a www. narodnycintorin. sk) a pravidelné hostování na prestižních festivalech dokládají vysokou prestiž a sehranost souboru.
SKD na loňské Floře zaujala Amslerovou interpretací Tří sester. Předtím se představilo dvěma Polákovými režiemi (Striptíz Tartuffe a Ivanov) či inscenací Les Lukáše Brutovského, který je současným uměleckým šéfem divadla.

 

foto Braňo Konečný