aktuality
Janu Oľhovou jsme přepadli po představení v divadelním klubu Moravského divadla. Po krátkém vydechnutí a osvěžení nám odpověděla na pár otázek o režisérovi Lukáši Brutovském, její postavě Raise Pavlovně Gurmyžské a o LESu všeobecně.
Jak se vám spolupracovalo s režisérem Lukášem Brutovským?
Spousta lidí ho považuje ještě za takového chlapce, který vyšel ze školy. Zvláštní je na něm to, že on už je zralý režisér. Je to obdivuhodné, protože to není tak dávno, co dostudoval. Má za sebou úspěchy v Čechách i na Slovensku. Je zkrátka v kurzu.
Jaká je podle vás postava Raisy Pavlovny Gurmyžské?
Pro mě je to náročná role, protože mám působit sebevědomě. Ze začátku mi to dělalo trochu problém. Dále je Raisa panovačná žena, která už by měla být vážná, ale já jsem se snažila vsunout do postavy trochu komiky. Snažila jsem se z té přísnosti vykroutit.
Vám tedy spíš vyhovuje ta komická poloha než tragická…
Tak nejlepší je tragikomická. Druhá část hry by měla být už taková vážná, protože jde do tuhého. Mně se však líbí, že i v tragických chvílích jsme schopni komiky. I když vyprávíme o tragické události, tak se v té historce určitá dávka komiky objeví. Nic není jednoznačné.
Často střídáte polohy. Chvílemi jste až hysterická a ve zlomku momentu úplně klidná. Je to náročné?
Tak pokud to střídám, je to ještě dobré. Já se spíš bojím, kdybych to málo střídala. Když má moje postava komunikovat s dalšími postavami různým způsobem, tak se toho vždycky obávám. Mám strach, že bych byla pouze jednostranná. Když se to podaří, jsem jedině ráda.
Nezdá se vám, že inscenace LES může dnes působit tak trochu jako kritika starších žen, které si berou až o 30 let mladší muže?
Ne, nemyslím si. Je to taková zvláštní souvislost s tím, že si ženy začínají se zajíčky. Když si to tak vezmete, i staří muži si berou velmi mladé ženy. Já nevím. Nevnímám to tak.
V inscenaci se objevuje spoustu motivů. Motiv peněz, samoty, manipulace, žárlivosti… Který motiv tam podle vás vystupuje nejvíc?
Žárlivost není motiv, zkrátka žena stárne a má obavu, že bude sama. Já si myslím, že ty peníze jsou jí v podstatě jedno. Ona lpí na penězích, ale jak vše prodává, aby zaopatřila svého milence, tak jí asi na penězích zas tak moc nezáleží.
Takže podle vás to všechno dělá, aby nebyla sama?
Ano.
A na závěr, jak se vám tady v olomouckém Moravském divadle hrálo?
V Olomouci jsem byla naposledy s inscenací Ivanova, a to bude už nějakých šest let. A jsem ráda, že jsem opět tady. Je tu velmi dobrá atmosféra, jenže my tu jsme jen na krátko.
Za rozhovor děkuje Tereza Tylová
