FREIHEIT

Traumata z frontových bojů i vnuceného exilu; deziluze z historické nepoučitelnosti; devalvace základních hodnot i samotného lidského života; relativizace utrpení. Intenzivní polyfonie palčivých témat dneška v první české adaptaci legendárního protiválečného románu a první tuzemské inscenaci aktuálního textu současné ukrajinské dramatičky – v diptychu Dušana D. Pařízka a českého Divadla roku. 
Oficiální zakončení 27DF.
beseda po představení

Pařízkův tým naznačil už loni Moskoviádou situovanou do porevolučního Ruska, že se mu po opuštění Divadla Komedie stále daří v českém prostředí předvádět dramatiku evropského střihu.
Jan H. Vitvar, Respekt 

Vzniklo silné protiválečné drama v typickém Pařízkově režijním a výtvarném rukopisu s výraznými hereckými výkony. Dílo, jež se řadí mezi divadelní události této sezony u nás.
Sukces měsíce, Divadelní noviny 

Spojení Remarquea se současnou hrou ukrajinské dramatičky funguje, krutosti války, které líčí německý spisovatel, jsou ozvučnou deskou toho, co prožívají ženy, které před válkou utekly, sto let mezi nimi jako by se vytratilo. A Pařízek této srozumitelné výpovědi dodává stylově čistou podobu.
Jana Machalická, Lidové noviny 

Je škoda, že Pařízků nemá zdejší divadelní život víc.
Josef Chuchma, Divadelní noviny 

 

Po oceňované Moskoviádě se po roce Dušan D. Pařízek v Divadle X10 opět pustil do ukrajinské látky. S obdobným inscenačním týmem nastudoval dvě zdánlivě nesourodé předlohy, jež od sebe dělí sto let – adaptaci kultovního románu Ericha Marii Remarqua a současnou hru ukrajinské autorky Natalie Vorožbyt. „Tématem, jímž Pařízek oba tituly sepjal, je použití člověka ve válce. Ať se utkáváte přímo na válečném poli, nebo ‚jen‘ utíkáte zeleným koridorem pro civilisty někam do relativního bezpečí, navždy vás to poznamená, už nikdy nebudete jako dřív,“ ocenil naléhavost titulu kritik Josef Chuchma.
Úvodní část diptychu popisuje zážitky frontových vojáků první světové války, druhá část akcentuje současnou situaci ukrajinských uprchlic ve střední a západní Evropě, jež nekonečně postávají v nejrůznějších frontách v naději na život. Úvahy o smyslu a příčinách války z počátku 20. století se mísí s reflexí bezprostředních dopadů nedávných válečných zločinů na Ukrajině a ukazují, jak rozdílné je mužské a ženské prožívání války. 

 

režie, scéna Dušan David Pařízek
překlad Ivana Parkmanová (Na západní frontě klid), Kamila Polívková, Dušan David Pařízek (Zelené koridory – přeloženo z německé verze prvního uvedení)
úprava Dušan David Pařízek (Na západní frontě klid), Peter Fasching, Dušan David Pařízek (Zelené koridory)
dramaturgie Ondřej Novotný
kostýmy Kamila Polívková
hudba Peter Fasching
plakát Terezie Chlíbcová
foto Patrik Borecký
asistentka a scény a kostýmů Magdaléna Vrábová
nápověda a asistentka režie Jana Jungvirtová 

hrají
Gabriela Míčová, Antonie Rašilovová, Lucie Roznětínská, Jan Bárta, Stanislav Majer, Martin Pechlát

premiéra 16. 12. 2023

Dušan David Pařízek (1971) patří k nejúspěšnějším českým divadelním režisérům u nás i v zahraničí. Spolu s Davidem Jařabem stál u zrodu Pražského komorního divadla, jež se pod jejich vedením (2002–2012) stalo nejprogresivnější a nejvyprofilovanější scénou u nás. Dramaturgicky se opíralo o náročná dramata autorů jako Werner Schwab, Thomas Bernhard, Elfriede Jelinek nebo Peter Handke, k jehož textům se Pařízek vrací, např. inscenací Zdeněk Adamec/Sebeobviňování v produkci Divadla Na zábradlí, již uvedla i Flora 2022. A o deset let dříve festival nabídl – v souvislosti se zánikem Pražského komorního divadla – profilovou přehlídku sedmi titulů s názvem „Žádná Komedie!“ 
Na počátku milénia se Pařízek etabloval na nejvýznamnějších německojazyčných scénách po celé Evropě, jako jsou např. vídeňská divadla Burgtheater a Volkstheater, dále Deutsches SchauSpielHaus Hamburg, Deutsches Theater Berlin, Schauspielhaus Zürich, Düsseldorfer Schauspielhaus, Theater Bremen, Schauspielhaus Bochum či pro prestižní festival Salzburger Festspiele. Je několikanásobným držitelem Nestroyovy ceny a ceny kritiků časopisu Theater heute.
Jeho tvorbu lze vnímat jako studii vztahů uvnitř středoevropských zemí a národních identit, které jsou navzdory společné historii značně různorodé a jejichž národní mýty je žádoucí podrobit revizi. To např. tematizoval koprodukční projekt Studia Hrdinů a Theater Bremen Kauza Schwejk (na DF 2017) nebo oceňovaná Moskoviáda podle Jurije Andruchovyče (na DF 2023).
Pařízkovo nastudování Směšné temnoty ve vídeňském Burgtheateru zvítězilo v prestižní anketě Theater heute a stalo se Inscenací sezony 2014/15 německojazyčné oblasti. Ohlas vzbudily také jeho adaptace v tamějším Volkstheateru Staří mistři (Bernhard) a Sebeobviňování (Handke). Všechny tři rakouské tituly exkluzivně nabídl v roce 2016 i program 20. Divadelní Flory v rámci profilu „Regie: Dušan D. Pařízek, Wien“. 

Pražské Divadlo X10 je otevřenou platformou pro současné divadlo i další druhy živého umění. Od svého založení v roce 2013 prošlo bouřlivým vývojem od alternativní scény hostující ve Strašnickém divadle až k respektovanému, experimentálně založenému producentskému domu se sídlem v DUP39 (Dům uměleckého průmyslu).
Divadlo X10 založila současná ředitelka Lenka Havlíková, kmenová režisérka Ewa Zembok a herečka Anna Císařovská. Umělecké vedení tvoří ještě dva Ondřejové – dramaturg a dramatik Novotný a režisér Štefaňák, který je i uměleckým šéfem X10. Mimo činohru scéna rozvíjí také výtvarně-performativní projekt Y events a vytváří projekty ve virtuálním prostoru Tribuna X10 a Play Havel. Divadlo X10 také iniciuje vznik nových divadelních her. K pravidelným spolupracovníkům patří režiséři Štěpán Gajdoš a Tomáš Loužný, režírovali zde také Jan Frič, Barbara Herz, Kamila Polívková či Dušan D. Pařízek, stálými hosty jsou Lachende Bestien Michala Háby či taneční kolektiv Dočasná Company. 

………………

Rozhovor s Dušanem D. Pařízkem a Martinem Pechlátem / ČRo Vltava
https://vltava.rozhlas.cz/…iser-9134248

Reportáž o inscenaci / ČT 
https://www.ceskatelevize.cz/…ast/1018263/  

Program k inscenaci s historickým a politickým kontextem / Divadlo X10
https://www.divadlox10.cz/…ene-koridory 

 

foto Patrik Borecký